Vlastní bydlení je dnes pro většinu mladých lidí a rodin jen velmi těžko dostupné, a tak jsou odkázáni na nájemní bydlení. Ale i ceny nájmů neustále rostou a zejména v Praze a velkých městech lidem způsobují nejeden stres. Podle některých by se tak měly začít stavět byty po vzoru Japonska, kde jsou lidé zvyklí žít v malých garsonkách za minimální ceny.

„Za $300 v Tokiu?? tohle by byl za ~7300 měsíčně absolutně skvělý kauf i v Praze. PROČ TO NEUMÍME,“ píše jeden z uživatelů na síti X s odkazem na prohlídku japonské garsonky.

Za $300 v Tokiu?? ?????? tohle by byl za ~7300 měsíčně absolutně skvělý kauf i v Praze.

PROČ TO NEUMÍME. https://t.co/rF8MSzsHu3

— Tonda (@zoufaly_barista) March 5, 2024

A lidé mu ihned začali vysvětlovat, proč že to vlastně neumíme a takové malé dostupné bytečky nestavíme. „Chápu, že to byl spíš povzdech než seriózní otázka, ale nebál bych se říct, že to souvisí s tím, že si Japonsko uvědomuje stárnutí své populace, že hustota Greater Tokyo Area, které je dostupné rychlovlaky a kde se bude tento bytový dům pravděpodobně nacházet, má menší hustotu obyvatel na kilometr čtvereční než Praha sice těsně, ale má (2600 vs. 2700). Plus mám za to, že kultura bydlení je naprosto jiná, takže se investorům nechce vytvářet podobně kompaktní byty už jen proto, že jim to nemusí stavební zákon umožňovat, což mě také mrzí,“ argumentuje jeden z komentujících.

obyvatel na kilometr čtvereční než Praha sice těsně, ale má (2600 vs. 2700). Plus mám za to, že kultura bydlení je naprosto jiná, takže se investorům nechce vytvářet podobně kompaktní byty už jen proto, že jim to nemusí stavební zákon umožňovat, což mě také mrzí. 2/2

— Kvant (@TrueKvant) March 5, 2024

Stejně tak to vidí i další, že problémem jsou zejména jiné stavební předpisy. „My to umíme, ale aby to bylo rentabilitní, nájem by musel být 11 250 (yield 4,5 %). A především stavební předpisy by musely být mnohem pružnější! Nic takového u nás nepostavíte, kvůli požadavkům na parkování,“ píše další.

My to umíme, ale aby to bylo rentabilitní nájem by musel být 11 250 (yield 4,5 %).
A především stavební předpisy by musely být mnohem pružnější! Nic takového u nás nepostavíte, kvůli požadavkům na parkování.

— Tomáš Majty (@majty93) March 5, 2024

„Japonsko je v tomhle výjimka, jednak za to může pokles populace, jednak velmi málo regulací na stavbu a jednak zemětřesení, která znamenají, že nemovitosti nejsou investice, protože se každých pár desítek let musejí zbourat a postavit znova,“ přemýšlí jiný komentující.

Japonsko je v tomhle výjimka, jednak za to může pokles populace, jednak velmi málo regulací na stavbu a jednak zemětřesení, která znamenají, že nemovitosti nejsou investice, protože se každých pár desítek let musejí zbourat a postavit znova

— Jan Šafář (@Janaf20055404) March 5, 2024

Vinu za drahé nemovitosti i nájemní bydlení hledá aktivistka a sociální geografka Michaela Pixová u majetkové třídy, kterou trh s nemovitostmi využívá k investicím. „K bydlení se poslední dobou už moc nevyjadřuju. Ale teda některé rozhovory na DVTV mě vážně nadzvedávají ze židle... ukazují nám, jak funguje novodobá propaganda ve společnosti řízené zdánlivě neideologicky volným trhem, jehož mechanismy postupně vedou k utváření tzv. majetkové třídy a novodobého neufeudalismu, v němž se vazalem nestáváte prostřednictvím polností udělených feudálem, nýbrž prostřednictvím bydlení. Vítejte do nevolnictví 21. století. Daniele Drtinové na tom zjevně nepřijde nic v nepořádku, naopak vytváří falešnou iluzi, že novodobým feudálem se může stát každý z nás,“ píše na svém facebooku Pixová a upozorňuje na fakt, že v médiích dostávají prostor podnikatelé s nemovitostmi, ačkoliv jde vlastně o špatnou věc.

„Redaktorku Danielu Drtinovou poslední dobou začalo bavit zvát si do DVTV lidi se zázračným příběhem o zbohatnutí skupováním investičních bytů. Naposledy se tak stalo v rozhovoru zveřejněném 22. února, v němž realitní investorka Ivana Birtová odhaluje svůj pohnutý osud někdejší dlužnice, která se ze stotisícových dluhů po bývalém manželovi vypracovala v úspěšnou rentiérku. Podobně jako před několika měsíci v rozhovoru s Liborem Válkou, nicméně Drtinová tváří v tvář prohlubující se krizi bydlení opět projevila slepotu ke společenským problémům, které podnikání s nemovitostmi způsobuje,“ je kritická Pixová, že si Drtinová nic nenastudovala z odborné literatury.

Odborníci podle Pixové prokázali, že bydlení se nesmí brát jako komodita, protože to obecně vede k drahým nemovitostem i nájmům a ke vzniku třídy bohatých vlastníků a stále chudnoucích nájemníků. „Je prostý fakt, že zacházení s bydlením jako s aktivem redukuje tuto základní lidskou potřebu na předmět tržních spekulací,“ má jasno Pixová. Zmíněná podnikatelka s byty přitom navíc má pocit, že lidem pomáhá, když byty skupuje, rekonstruuje a nabízí k nájemnímu bydlení.

A skrze prostor v médiích tím podle Pixové vlastně společnosti radí, že takto zacházet s byty je to nejlepší. „Místo toho rozhovor působí spíše jako pořad Rady ptáka Loskutáka, ovšem pro diváky toužící následovat zázračný příběh Birtové. Dnes úspěšná investorka nejprve kvůli bývalému manželovi dlužila statisíce. Následně ale pochopila, jak zadlužováním naopak zbohatnout a vypracovala se v ženu, která dnes vlastní portfolio investičních bytů v hodnotě desítek až stovek milionů korun. Drtinová se ve svých otázkách soustředí především na výhody a rizika pro jednotlivce, který byty nakupuje a pronajímá, a okázale ignoruje rizika pro celou společnost, jež s financializací bydlení souvisejí,“ mrzí sociální geografku z Fakulty sociálních věd UK.

„Paní Birtová si to zjevně neuvědomuje. Svou naivitu a nedostatečný přehled o širších souvislostech v rozhovoru dokládá mimo jiné tím, když tvrdí, že dnes by s jejím typem podnikání bylo možné začít stejně, jako v době, kdy v roce 2008 začínala ona. Nejspíš jde o paní, kterou asi opravdu jen baví vybírat materiály kuchyňských linek a barvy kachlíků do koupelny a pak připravené byty s mesiášským pocitem nabízet spoluobčanům, kteří měli méně štěstí než ona, protože se dospělosti dožili až poté, co se ceny bydlení během jediného desetiletí zdvoj- až ztrojnásobily a majetková třída před nimi díky tržním mechanismům řídícím naši společnost získala ještě o něco větší náskok,“ pokračuje Pixová s tím, že mnohem větší problém než tito malí investoři pak představují velcí developeři, zahraniční investiční skupiny a realitní firmy.

Systém českého bydlení se podle Pixové horko těžko drží taky proto, že u nás množství lidí navzdory nízkým příjmům stále žije ve svém. „Kdyby všichni lidé, co dnes berou 25 tisíc korun měsíčně, měli žít v komerčním nájmu, už bychom dávno viděli obrovské demonstrace, nebo by města zaplavily desetitisíce lidí bez domova. To se však zatím neděje. Díky dozvuku devadesátkových privatizací se s krizí bydlení potýká víceméně jen mladší generace žijící ve větších městech, samoživitelky, Romové a část lidí v důchodu. Ostatní tiše mlčí, přestože dobře vědí, že bez svého 2+1 v paneláku na předměstí Zlína by s platem 16 tisíc korun velmi rychle skončili v ubytovně. Uvidíme, co dnes celkem prosperující generace X řekne na to, až zjistí, že jejich děti musejí za bydlení dát polovinu svého platu, nebudou kvůli tomu moci svým rodičům pomáhat v důchodu nebo mít děti,“ přemýšlí aktivistka.

Ta vidí díl viny zejména u pravicových politiků, kteří odmítají přijmout dostatečně radikální reformy vedoucí k odstranění problému s bydlením, jenž v Česku sužuje čím dál větší část obyvatel. „Jak je možné, že podle většiny pravicových politiků u nás takový problém snad ani neexistuje? Nejspíš proto, že prekarizace bydlení je skvělým nástrojem k dokonání neoliberálních a neofeudálních snů o upevnění postavení bohatších na úkor těch ostatních, kteří nebyli podobně draví a své životy zasvětili něčemu jinému, než je akumulace soukromého kapitálu skupováním bytů. Třeba se věnovali něčemu tak nevýnosnému, jako je práce ve školství, ve zdravotnictví, v sociálních službách, ve vědě nebo ve státní správě. Pokud někdo takový nemá štěstí a byt nezdědí, může se i s rodinou stěhovat klidně každý rok a půlku jeho příjmů schramstne rentiér,“ dodává Pixová, že takové mediální rozhovory situaci ještě zhoršují.