Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Adama Michnika, Marka Ženíška (z 2.6.) + (z 8.5.) + (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) ( , Jana Kasla, Tomáše Pojara (z 25.5) + (z 29.4.), Antona Litvina, Alexandra Tomského, Pavla Svobody, Alexandra Vondry (ze 17.5.), Tomáše Klvani (z 18.5.) + (z 20.3.)+ (z 12.3.), Lenky Víchové (z 16.5.), rektora Libora Grubhoffera, Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.),  Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.),  Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) ,  Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Martina C. Putny, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského,  Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj či Františka Janoucha

V první části kulatého stolu se ujal slova Stanislav Rybas, který se zaměřil velmi stručně na otázky současných pokusů o revizi pohledu na válku a především na předválečné vztahy mezi Československem a Sovětským svazem, na Masarykovy vztahy s Ruskem v době vznikání Československa a dalších států ve střední a východní Evropě, v rámci vyjednávání versaillské konference a na jeho podporu demokratického Ruska. Rybas připomenul doložené obavy Čechů z Němců v Sudetech v rámci přípravy versaillského uspořádání. Hovořil také o vztazích mezi Francii a Československem (Malá dohoda) a o reparační politice Malé dohody vůči poraženému Německu po válce.

Podle něj finanční spolupráce mezi USA a Anglii a Německem byla ve třicátých letech fundamentem hospodářské politiky Německa a pro Francii zárukou, že se jí dostane požadovaných poválečných reparací. Odsud plynuly zdroje mnichovské dohody, kde západní velmoci donutily Československo k teritoriálním ústupkům vůči Německu.

„Sovětský svaz měl v roce 1938 platnou smlouvu s Československem, ale mohl mu vojensky pomoci jenom v případě reciproční pomoci Francie a za souhlasu Polska a Rumunska o přechodu jejich hranic a území,“ řekl Rybas.

Podle Rybasova názoru ale Stalin v době předmnichovské krize vzkázal přes K. Gottwalda tehdejšímu československému prezidentovi Edvardu Benešovi, že Sovětský svaz poskytne Československu vojenskou pomoc i tehdy, když Francie odmítne a Polsko a Rumunsko odmítnou přechod sovětských vojsk přes jejich hranice a území. Podmínkou bylo podle Stalina to, že Československo oficiálně o vojenskou pomoc požádá. I v září 1938 měl Sovětský svaz pokračovat v nabízení podpory Československa, které se dostalo pod diplomatický tlak svých západních spojenců, aby postoupilo Německu Sudety.

Sovětský svaz podle Rybasových slov udělal všechno, aby ukázal připravenost dostát svým závazkům poskytnout Československu pomoc. Nicméně po československé mobilizaci a dalšímu zářijovému vývoji i Benešově žádosti o sovětskou pomoc došlo na straně Kremlu k zásadnímu obratu – SSSR nakonec podmínil svojí vojenskou pomoc Československu západní, tj. hlavně francouzskou a britskou podporou. Důvodem byly podle Rybase obavy Kremlu, že samostatnou akcí na pomoc ČSR by se SSSR ocitl sám proti celému západnímu světu.