Profesor Ivo Možný se zasloužil o vznik sociologie jako akademické disciplíny a vychoval celé generace pokračovatelů „brněnské sociologické školy“.

„Byl asi mezi mými učiteli tím nejlepším, neboť abych si před ním nepřipadal jako hlupák, studoval jsem na zkoušky u něj mnohem více, než bylo nezbytné. A to je vlastně to, čeho má univerzitní učitel u svých studentů dosáhnout. Ale nepodaří se to zdaleka každému, jen autoritám, jakou byl a pro mě už vždycky zůstane Ivo Možný,“ vzpomíná rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, kterého Možný osobně učil.

Celý text je ZDE

„Rád studenty zdravě provokoval, byl na ně přísný, neboť vyžadoval práci a výkon, ale současně byl i moudře laskavý,“ popisuje emeritní děkan FSS MU Ladislav Rabušic. „Však o něm také významný pražský sociolog a jeho souputník Milan Petrusek napsal, že je to sociolog sršatý a moudrý,“ připomíná Rabušic.

Když býval Ivo Možný tázán, zda má své životní heslo, obvykle odpovídal: „Zajisté. Zní: ZNOVU! Z toho je vidět, že se mně toho mnoho napoprvé nepovedlo.“

Ivo Možný měl podle Rabušice jasnou představu o tom, jak by měla fungovat vysoká škola evropského formátu a v tomto duchu ji také řídil. „Když za ním jako za děkanem studenti chodili, že se na fakultě a ve výuce pořád dějí nějaké změny a že oni vlastně nemají pořádný klid na studium, říkával jim: Miláčci, klid zažijete jenom na hřbitově. Život je permanentní proměna... Jsem přesvědčen, že Ivo si svůj klid nyní užívá...,“ uzavírá Rabušic, pro kterého byl Možný celoživotním učitelem, kolegou a přítelem.