Madeleine Albrightové byly dva roky, když její rodina v roce 1939 utekla z Prahy před přicházející německou armádou. Korbelovi tehdy našli útočiště ve Velké Británii. Albrightová během rozhovoru s redaktorem Andrewem Rawnsleyem vzpomínala na to, kterak se s rodiči chodili každou noc schovávat do sklepa, z důvodu nebezpečí bombardování.

Až o několik dekád později si prý Albrightová uvědomila, že ačkoli byla vychována jako katolička, její rodiče jsou židovského původu a část její rodiny zahynula v koncentračních táborech během holokaustu. Podivnou a nebezpečnou dobu prý snášela dobře, neboť její rodiče měli výjimečnou schopnost učinit mnohé abnormální situace zdánlivě normálními.

S tím, jak skončila druhá světová válka, se Korbelovi vrátili na čas domů. Po komunistickém puči v únoru 1948 se ale rodina rozhodla namísto setrvání v Československu pro útěk do USA. Albrightovou vtáhla do politiky její první profese, žurnalistika. V roce 1997 pak Albrightová dosáhla nejvyšší pozice, kterou může zastávat osoba nenarozená v USA – ministryně zahraničí.

Ve své funkci se potkala například s Kim Čong-ilem, otcem dnešního vůdce Severní Koreje Kim Čong-una. Byl prý přátelský, zdvořilý a „celkem normální na někoho s otcem, jehož narozeniny se slaví jakožto Den slunce“. Stejně tak Slobodan Miloševič prý „nenaplňoval stereotypní představu o fašistickém záporákovi“. Prý předstíral nevinnost i v době, kdy jeho speciální jednotky prováděly etnickou čistku Kosova. Hugo Chávez, lídr Venezuely, byl podle ní charismatický.

Jednu kapitolu své nové knihy věnovala Albrightová Vladimiru Putinovi. Ten je podle ní „tak chladný, až se podobá plazům“. Zároveň je ale velmi schopný. „Je velice chytrý. Se špatnými kartami zahrál velmi dobrou hru. Má větší agendu, jeho cílem je odcizit nás od našich spojenců a to začíná oddělením střední a východní Evropy od té západní,“ podotýká Albrightová v rozhovoru pro Guardian.