„Jak přispět ke vstřícnému vztahu církve a demokratických politických stran, které nesouhlasí s přijatým řešením? Hlavně však: Jak zlepšit obraz naší církve v očích české veřejnosti? Jak jí udělit skutečnou nezávislost?“ přemítá Svoboda na téma církevních restitucí. V jedné věci má jasno: „Jsme-li právní stát, pak – ctíme-li zásadu právní jistoty – již schválené řešení nelze změnit.“

Na druhou stranu přiznává, že ČSSD a ANO slibovaly před volbami změnu schváleného řešení. Pokud budou chtít oba politické subjekty své sliby splnit, nabízejí se podle Svobody tři řešení. Jako první zmiňuje mocenský zásah státu, například zdaněním převodu majetku. Druhou možností je nová dohoda, ta by ovšem nastala jen za předpokladu, že se církve dobrovolně vzdají nabytých práv. To je podle Svobody téměř nemožný úkol. „Opětovně nabízím své další, třetí řešení, málo dosud besedované: vstřícné gesto. Posunek nás katolíků vůči společnosti. Na platy `svých` duchovních že si budeme vybírat sami mezi sebou,“ nabízí Svoboda řešení.

Celá úvaha Cyrila Svobody ZDE

„Dlouhodobě si myslím, že právě tím bychom nejen prokázali vnitřní soudržnost a sounáležitost se svou církví, ale také schopnost spoléhat sami na sebe. Na oplátku by pak bylo možno žádat, aby ČSSD a ANO do už přijatého řešení v dalších ohledech nezasahovaly. Obě strany by mohly tuto alternativu přijmout,“ vysvětluje Svoboda svůj pohled na možné řešení.

Z peněz, které církve získají v restituci, by se podle Svobody měly podporovat pečovatelské, vzdělávací a další činnosti církve prospěšné všem; jakož i údržba nemovitého i movitého majetku – kulturního dědictví. Ne však platy duchovních. „Jinak řečeno: Získané prostředky bychom my, katolíci, použili výlučně na to, z čeho má prospěch celá společnost,“ podotýká Svoboda.