Před nedávnem zaujal veřejnost i komentátory projev ředitele BIS Michala Koudelky, který hovořil o vypátraném ruském agentovi a tisících eur. „Kdo v tuto chvíli řekne, že neví, co je to ruská propaganda, že neví, co je to ruská dezinformace při takto brutálním zasahování do podstaty demokracie v České republice, tak je slepý a hluchý,“ prohlásil ředitel poněkud emotivně.

Před šesti dny, s poněkud menším zájmem, vyšla výroční zpráva Vojenského zpravodajství. Její tón je poněkud jiný. Také se věnuje „dezinformacím“ a propagandě v sekci Možnosti současných propagandistických kampaní s důrazem na bezpečnostní problematiku. Vojenské zpravodajství (dále VZ) konstatuje, že téma tzv. dezinformací a propagandy je záležitostí posledních deseti let, zlom přineslo obsazení Krymu Ruskou federací a následné boje na východní Ukrajině.

„Část veřejnosti začala tyto události chápat jako výsledek dlouhodobého ‚hybridního působení‘, jehož hlavní složku měla představovat intenzivní propaganda,“ konstatuje VZ s tím, že hybridní vojenské akce a masivní propaganda nejsou ničím novým a „provázejí lidská společenství od jeho počátků“. Podle těchto představ měla Ruská federace disponovat mimořádně efektivním a inovativním konceptem, tzv. Gerasimovou doktrínou. V poznámkách pod čarou pak VZ poukazuje, že tento dokument nikdy neexistoval. A že generál Gerasimov ve skutečnosti popisoval, jak se dle jeho názoru chovali nepřátelé Ruska, zejména Spojené státy.

„Z historického hlediska je tak možno snahy čelit ‚Gerasimově doktríně‘ připodobnit k několik staletí trvajícímu boji církevních autorit proti ateistickému traktátu O třech podvodnících, který měl údajně ohrožovat základy hlavních náboženství – ačkoliv ve skutečnosti neexistoval,“ dělá za Gerasimovou doktrínou tečku Vojenské zpravodajství. Dodejme, že i autor tohoto termínu, se za jeho „vytvoření“ omluvil s tím, že takový efekt nezamýšlel.