V létě se ukázalo, že 300 tisíc lidí nedokázalo svou akci zbavit Andreje Babiše (ANO) křesla předsedy vlády. Mynář tuší, proč.

„Většinou v minulosti nebo v jiných státech ty počty fungovaly tehdy, když tu byl nějaký subjekt, který mohl vyvinout nátlak na toho, proti komu se demonstrovalo.

To znamená, standardně, když některý politik udělal průšvih, tak většinou se ho zbavila jeho vlastní strana, protože ji začal poškozovat. Případně parlament vyslovil vládě nedůvěru, případně média vytvářela tak velký tlak, že to ten člověk neustál, případně neměl podporu prezidenta,“ připomněl případy z minulosti předseda spolku Milion chvilek.

„V naší situaci máme stranu jednoho muže, která stojí za ním jako jeden muž. Máme nějakou mocenskou koalici ve Sněmovně, kde je vzájemně pro ty aktéry – ANO, SPD, KSČM – nějak udržovat tu mocenskou koalici, i když nemusí být všechno košer, tak se to dá vždycky zobchodovat za podporu. Prezident také stojí za panem premiérem a jistou část tisku sám pan premiér vlastní a má tím pádem velkou moc na to se bránit tomu mediálnímu tlaku. Koneckonců, ten mediální tlak ani není takový, jaký třeba byl v minulosti, když některý politik něco udělal, protože tehdy všechna média proti němu šla,“ pokračoval ve výkladu Minář.

„A díky tady té mocenské konstelaci už nestačí, aby někam najednou přišlo hodně lidí, protože se všichni brání a chtějí držet pospolu,“ uzavřel hodnocení situace předseda spolku Milion chvilek.

Ale kdyby vyšlo do ulic 10 milionů lidí, tedy téměř všichni občané České republiky, prý by to zamávalo už i s Babišem. Jenže to by musely demonstrace trvat nějaký čas a v ulicích by muselo být alespoň půl milionu lidí.

I tak má ale podle Mináře smysl chodit demonstrovat, protože z tématu, které by mohlo projít bez povšimnutí, se stává věc, o které se mluví. Mluví se např. o tom, že instalace Marie Benešové do postu ministryně spravedlnosti s sebou nese určitá rizika.

A i kdyby to s vládou nepohnulo, lidé alespoň dostanou možnost říct, že s politikou Andreje Babiše výrazně nesouhlasí a na Letné mohou vidět, že v tom nejsou sami. Když z různých koutů země přijede na demonstraci 300 tisíc lidí, aby dali najevo svůj názor, tak je to přece obrovsky silnej signál,“ zdůraznil Minář.

Pokud Andrej Babiš této části společnosti opakovaně vzkazuje, že nikdy, nikdy, nikdy neodstoupí, ať si to všichni zapamatují, neodstoupí, tak tím dnešní předseda vlády překračuje mantinely demokracie, protože by si měl být vědom toho, že nemá moc propůjčenou navěky, jako diktátoři ze Střední Asie a jim podobní. Tak to alespoň vidí Minář, který také připomněl, že expremiér Stanislav Gross opouštěl nejmocnější politický post v zemi jen proto, že nedokázal vysvětlit, kde vzal něco přes milion korun na svůj byt. Babiš má mnohem větší problémy, než míval Gross, ale má hroší kůži a bohužel zůstává na svém místě.

Přesto má podle Mináře smysl demonstrovat, protože není jisté, co všechno by se dělo, kdyby lidé nedemonstrovali. „Já si teda vůbec nejsem jistej, že bychom pořád měli stejného nejvyššího státního zástupce, nebo že by už dávno nebyla odvolaná Rada ČT a nezačal frontální útok na veřejnoprávní média. A kdo ví, kolik dalších věcí by mohlo být? Zkrátka, minimálně to, že působíme jako určitá odstrašující síla a politici vědí, že s námi musí počítat a musí být opatrní, nemohou jít na instituce frontálním útokem, tak to bych řekl, že je nesporný,“ zdůraznil Minář.

Naše dnešní demokracie je podle jeho názoru nemocná, protože existuje nebezpečí, že moci zákonodárné, výkonné a soudní nezůstanou odděleny. Existuje také nebezpečí, že vláda bude ovládat média, a proti tomu je třeba se postavit.

„Média jsou již delší dobu v rozkladu. Souvisí to s rozvojem internetu a s odlivem peněz. Jednotlivé mediální domy už nemají tak silnou pozici,“ varoval Minář s dovětkem, že kromě veřejnoprávních médií už v Česku média vlastní oligarchové.