Asi nejvýznamnější mezinárodní zpráva tohoto týdne, zemřel poslední generální tajemník komunistické strany a prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov. A zatímco jedni ho vychvalují, že nechal Sovětský svaz celkem pokojně rozpadnout, jiní upozorňují, že i on měl na triku vojenské zásahy, nemluvě o zatajování Černobylu. Jak posledního tajemníka hodnotíte vy?

Jako jednu z důležitých postav novodobých dějin. Nezbožšťuji ho, nepřeceňuji, jako většina se současným s proudem a režimem souladících komentátorů a novinářů, ale ani ho nezatracuji. Jeho úkol byl takový, jaký byl. A to postupný rozklad Sovětského svazu a celého východního bloku a jeho „demokratizace“. Či privatizace? Samozřejmě v souladu a na základě dohod se Západem, resp. USA. Možná se jeho představy a ideály lišily od reality, která postupem času nastala. Faktem je, že i jeho přičiněním následně nástupnický stát Rusko mocensky oslabil.

Dalším faktem je, že i jeho přičiněním se u nás na čas uvolnily otěže a poměry. Důležité je však také mít na paměti to „na čas“. Neboť myslím, že každý, kdo má oči a uši, tak musí vnímat, že totalitu socialistickou vystřídala totalita liberálně socialistická označovaná orwellovsky za demokracii. Z jednoho zadku jsme se přemístili do druhého, mám-li to říct na půl huby. Také nezapomínejme, že kdyby vykonavatelem nebyl Gorbačov, byl by jím jiný kádr vytažený z kádrové zálohy. Nemějme iluze, že by něco tak velkého zmohl on sám. Tak podstatné a klíčové záležitosti a změny z hlediska geopolitiky a mocenského řízení totiž rozhodují jiní hráči a trochu na jiném hřišti.

Vláda čím dál více ustupuje těm, kdo volají po podpoře pro… nu, skoro pro všechny. Po domácnostech se zřejmě budou platit kompenzace energií i firmám. Že vláda zruinuje rozpočet, je nabíledni. Ale hlavně to nijak neřeší to, že zdrojů energie je nedostatek. Co s tím?

Předně, zdrojů energie zatím není nedostatek. To je alespoň dle mého lež předestíraná mainstreamovými médii a politickou elitou. Nedostatek je pouze záměrně uměle vytvářen a eskalován v rámci probíhající měnové reformy a procesů ovládání společnosti. Cílem je přerozdělit veškeré zdroje zespod od obyčejných lidí a v návaznosti od většiny států k nadnárodním korporacím, jež reálně vlastní úzká skupina elit operujících mimo světla ramp.

Nedostatek je pak vytvářen ať už takzvanou zelenou energetickou politikou a „greténismem“, kontraproduktivními sankcemi proti Rusku, které reálně dopadají jen a pouze na nás samé, a prozápadní rektálně alpinistickou politikou našich vrcholných představitelů, kteří před zájmy ČR a jejích občanů staví na první místo své levné hrdinství a oddanost a poklonkování vůči západním pánům, pardon partnerům.

Že vláda pokračuje v ruinování rozpočtu energeticko-ukrajinskou cestou a navazuje tak na předchozí vládu, jež ruinovala rozpočet sanitární covidovou diktaturou, je zřejmé. V obou případech řešení podstaty daného problému nahrazují pokřivujícími kompenzacemi, dotacemi a subvencemi. Přitom by stačilo trochu reálného pragmatismu, vyvážené politiky v zájmu České republiky a jejích občanů, nevměšování se do záležitostí, které jsou nám předestírány jednostranně a nejsme tak schopni je vidět komplexně.

A hlavně ukončení válečného štváčství a vyzbrojování jakékoliv strany konfliktu, který nelze vidět černobíle. Co se týká třeba elektrické energie, kterou snad vyrábíme pomalu nejlevněji v EU a kterou „vyvážíme“, abychom ji pak zpětně nakoupili a měli ji jako jednu z nejdražších v EU, tak jde o kapitolu samu pro sebe.