Ředitel AdMaS Zdeněk Dufek na setkání s vicepremiérem shrnul problémová témata, o kterých předpokládá, že by je měla vláda řešit. Jedním z těch, jež podle Dufka ztěžují práci brněnských vědců, je přemíra kontrol, které se na centrum zaměřují. „Mám pocit, že letos nedělám nic jiného, než že absolvuji různé kontroly. Každá veřejná zakázka se posílá ke kontrole na ministerstvo, pak se dělá její ex post kontrola, k tomu máme nařízeno, že každý projekt musí zkontrolovat najatá auditorská společnost. Kromě toho přichází kontrola z Ministerstva financí a probíhá mezinárodní evaluace a ještě čekáme evropský účetní dvůr a NKÚ,“ uvedl ředitel Dufek. Dalším problémem je snaha o maximální transparentnost při zadávání veřejných zakázek. „Na základě minulých zkušeností, kdy se někde kradlo ve velkém, jdeme do druhého extrému a začínáme být ultratransparentní a vše se soutěží na kritérium nejnižší ceny,“ uvedl Zdeněk Dufek.

Když všichni kradou, je pochopitelná snaha tomu zabránit

S názorem, že kontrol je v současnosti příliš, se vicepremiér Bělobrádek ztotožnil, pokusil se ale také zdůvodnit aktuální stav. „Když všichni kradou, je pochopitelná snaha tomu zabránit. Ta pravidla nastavili naši předchůdci, ale beru to tak, že dnes nesu odpovědnost i za ně. V současné době zákon místo toho, aby říkal, co se má, klade břemeno dokazování na školy, které samy musejí doložit, že nedochází ke zneužití veřejných peněz. Zákon de facto říká – všichni kradou a vy dokažte, že nekradete, místo aby to bylo obráceně,“ řekl Pavel Bělobrádek. Také uvedl, že nesouhlasí s postupem vše soutěžit jen na nejnižší cenu. „Cena nemůže být jediné kritérium, mnozí si tím ale zjednodušují situaci a je to pochopitelné, protože jinak je posuzování velmi složité. Bohužel tak někdy nastane paradoxní situace, kdy soutěže vyhrávají ti, kdo přijdou s bezkonkurenční cenou, a evidentně pak něco musí ošidit, protože se takovou cenou nedostanou ani na úroveň nákladů,“ řekl k veřejným soutěžím Pavel Bělobrádek.

Financování výzkumu

V debatě přišlo na řadu i téma financování výzkumu a nových vědeckých center. Pokud jde o operační programy, jde podle vicepremiéra hlavně o kompetenci Ministerstva školství a současný nedostatek financí je způsoben i hospodářskou krizí. „V době, kdy se rozvojové operační programy rozjížděly, se počítalo s tím, že ročně bude nárůst peněz na vědu a výzkum deset procent, tedy dvě miliardy korun. Po krizi se vnitřní dluh pohybuje mezi 15 a 30 miliardami korun. Kdyby tyto peníze do oblasti přišly, dnes by problémy s udržitelností center nebyly. Někteří zřizovatelé se ale také nechovali rozumně, některé vysoké školy zřídily například pět výzkumných center a teď mají pětinásobný problém. Udržitelnost je jedna z věcí, které se teď řeší, a jsme v situaci, kdy musíme hledat velmi opatrné řešení,“ řekl Pavel Bělobrádek, podle něhož se občas z evropských peněz stavěly spíš developerské projekty, u kterých se vědělo, že budou sloužit k jinému účelu.

Úroveň vysokoškoláků a univerzit

V centru AdMaS přišla řeč i na úroveň českých vysokoškoláků a univerzit a Pavel Bělobrádek se pozastavil nad tím, kolik je ve světovém top ten univerzit asijských vysokých škol, a nad tím, že naše univerzity nejsou ani v prvních třech stovkách. „Za posledních dvacet let se narodilo o milion dětí méně, než by vyžadoval zdravý demografický profil společnosti, to je příčina problémů ve zdravotnictví a důchodovém systému, ale i v úrovni školství. Gaussova křivka inteligence stále platí, a u nás tak ubylo nejen géniů, ale i průměrných. Požadavek Evropské unie na počet vysokoškoláků byl u nás špatně vyložen, protože zřejmě zahrnoval všechny absolventy vyšších škol apod. Naše univerzity ale začaly chrlit magistry, jejichž uplatnění je diskutabilní,“ řekl Pavel Bělobrádek.

Druhý problém v poklesu úrovně univerzit podle něj způsobila motivace platba školám na hlavu, takže se přizpůsobily, a to na úkor kvality. Cestu Bělobrádek vidí v nápravě úrovně již od základních a středních škol. „Tam jsou základy problémů. Když nemá kdo učit matematiku a fyziku na základní škole, nemůžeme čekat, že to bude fungovat na vysokoškolských technických oborech. Všichni chtějí být manažery s nástupním platem sedmdesát tisíc korun, ale když se jich zeptáte, kolik je sedmkrát patnáct, vytáhnou kalkulačku. Jestliže základní školu opouštějí děti, které neumějí trojčlenku, střední školy studenti, kteří nechápou rozdíl mezi relativním a absolutním číslem, a absolventi vysokých škol neumějí rozlišit kvantitu a kvalitu, není divu, že nejsou použitelní v praxi. A to má počátek už na základních školách,“ zdůvodnil svůj postoj vicepremiér.

Například soukromé vysoké školy by se podle Bělobrádka měly soustředit spíš na kvantitativní segment nižších stupňů, jako jsou bakaláři. „Pro nového ministra školství je to dost velký úkol a je otázkou, do jaké míry bude odvaha některé věci řešit, akademičtí hodnostáři někdy současný systém brání,“ řekl Pavel Bělobrádek. „Musíme jít směrem, jako jde například Německo, kde sice mají vysokou cenu práce, vysoké ekologické a sociální standardy, ale pořád jsou konkurenceschopní, protože jsou o krok vepředu. To už musí začít na základních a středních školách, na univerzitách se deficit už nedožene,“ uvedl vicepremiér, podle kterého je také třeba si uvědomit, že hnací silou české ekonomiky je průmysl.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE