Jste předseda výboru pro evropské záležitosti. Úkolem VEZ je především parlamentní kontrola evropské politiky české vlády. Ta však byla podle odborné veřejnosti v minulých letech spíše formální, a to i přesto, že se uvádí, že 60-80 % české legislativy pochází z evropské úrovně. Souhlasíte s touto kritikou, a co se jako předseda výboru snažíte udělat pro nápravu?

V Poslanecké sněmovně jsem od podzimních voleb a předsedou výboru jsem se stal až začátkem tohoto roku, takže teď nechci srovnávat a hodnotit minulá období. Výbor má rozsáhlé pravomoci v legislativní oblasti, ale také možnosti se vyjadřovat ke koncepčním materiálům vlády nebo k některým personálním záležitostem, například k českému nominantovi na eurokomisaře. Tyto možnosti využíváme a věřím, že se podaří dostat evropský výbor tam, kam právem patří, tedy mezi prestižní výbory sněmovny. Za velmi důležitou považuji diskuzi a výměnu informací s dalšími aktéry v evropské agendě, jako jsou europoslanci nebo naši zástupci ve Výboru regionů apod. Musím ale dodat, že i když je pozice předsedy důležitá, bude velmi záležet i na ostatních členech. Já jsem jen „první z rovných“.          

Je podle vás v pořádku, že jsme tolik ovlivňováni evropskou legislativou? Nejsou některá nařízení či směrnice až příliš striktní?

Pokud máme výhrady, musíme si uvědomit, že nerozhoduje Brusel, ale že se rozhoduje v Bruselu. Ve všech unijních institucích má každý členský stát své zástupce, Českou republiku nevyjímaje. V těchto dnech se vedou debaty o českém zástupci v Komisi, která je často kritizována za přílišnou byrokracii a uzurpaci pravomocí na úkor národních vlád. Myslím, že teď je ta správná chvíle, kdy vlády jednotlivých členských států mohou do Evropské komise vyslat zástupce, kteří si uvědomují, že společným zájmem je subsidiarita. Není to tedy „o nás bez nás“.   

Objevuje se také názor, že Česká republika neumí komunikovat ani v rámci evropských institucí a její chování je proto nepředvídatelné. Vnímáte to i vy jako problém, kvůli kterému může být pro Českou republiku obtížné prosadit své zájmy v rámci Unie?

Pravdou je, že jsme byli v minulosti vnímáni jako nečitelný partner, a to nám rozhodně neprospívalo. S příchodem nové vlády ale pozoruji určitý pozitivní posun. Čekat vždy a za každých okolností na to, jak se situace vyvine a potom se účelově k někomu přidat se dlouhodobě nevyplácí. Musíme být aktivní a věci tvořit, ne se pouze „vézt“.    

Již jsme zmínili spor o příštího českého eurokomisaře. Jak jej vy osobně vnímáte? A především, byl byste ochotný přistoupit na návrh Andreje Babiše, podle kterého by si jej mohl vybrat sám nový šéf Evropské komise?

KDU-ČSL se staví velmi kladně k hlubší integraci EU, a to i přesto, že důvěra Čechů v Evropskou unii se od svého vrcholu na konci 90. let propadla v průzkumech veřejného mínění téměř o polovinu. Spokojenost lidí s členstvím České republiky v Unii klesla o třetinu a jen dva Češi z deseti chtějí euro. Je podle vás správné prosazovat posilování integrace i proti vůli občanů?

Pro Českou republiku není jiná reálná varianta než členství v EU. To je prostě fakt, a z toho musíme vycházet. KDU-ČSL chce směr evropské integrace aktivně ovlivňovat. Není to tak, že všechno, co se v Bruselu rozhodne, bezvýhradně vítáme. Také se chceme zaměřit na zvyšování povědomí o tom, jak Unie funguje, jaké má pravomoci a jakou roli v rozhodovacích procesech hrají členské státy. Odtažitý vztah mnoha spoluobčanů k EU má do určité míry původ v neznalosti. K tomu také přispívají mnozí politici, kteří rádi vše špatné svalují na Brusel.