V rámci dopoledního diskusního panelu na bruselské konferenci The War Against the Past (Válka proti minulosti) si slovo vzala maďarská historička Katalin Deme, jedna ze spoluzakladatelek židovských muzeí v Prešově a v Bratislavě. Přítomným posluchačům sdělila, že jakožto člověk, který vyrůstal v době komunismu, má s pokusy o přepisování historie svou vlastní bohatou zkušenost. „Na minulost útočili a některé pasáže se pokoušeli vymazat nebo přepsat,“ řekla. Uvedla, že je neustále důležité klást si otázku, co je smyslem historie a odkud pocházíme. 

Jako příklad uvedla, že u exponátů v židovských muzeích dříve chyběly informace o tom, komu předměty patřily, nebo zásadní informace o tom, že tito lidé, stejně jako dalších 70 tisíc moravských a českých židů, byli zavražděni během holokaustu. „To ticho a prázdnota kolem těchto předmětů motivovaly mě a mnoho dalších k otevření nových dveří a kladení otázek,“ řekla.

Publiku, ve kterém byli zhruba z poloviny zastoupeni lidé ze západní Evropy, kteří nemají přímou zkušenost s komunismem, připomněla roli samizdatu za železnou oponou. „Všichni jsme věděli, že žijeme ve lži,“ uvedla klíčový aspekt z doby před rokem 1989. „Když žijete ve lži, vybudujete si obrannou strategii, dříve či později si na ni vybudujete alergii a začnete se ptát po pravdě.“ Po lavině událostí roku 1989 a následném rozdělení Československa se Deme jako příslušnice maďarské menšiny ocitla v novém státním útvaru. Tuto dobu označila za nejsmysluplnější období svého života, kdy docházelo k postupnému odkrývání pravdy o minulosti.