Moroz uvádí, že v momentě, kdy odposlechy unikly do médií, se spolu s veřejností překvapeně dozvěděl, že je podezřelý z trestného činu sabotáže. „Nebudu vám vysvětlovat, v čem měla spočívat, sám jsem to dodnes nepochopil. Když jsem podezřelý, říkal jsem si, určitě mne brzy pozvou k podání vysvětlení. Čekal jsem několik měsíců, ale marně. Tak jsem tedy napsal dopis na státní zastupitelství. Shledali mne prý podezřelým, tak bych se s nimi rád dobrovolně podělil o své zážitky. Nejprve mi odepsali, že o mé svědectví nestojí. Pak se jim to rozleželo v hlavě, pochopili, že by to vypadalo hloupě. Tak pověřili Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který mne pozval na dlouho očekávaný dýchánek,“ popisuje svou zkušenost Moroz. 

Vlastní dotazy prý detektivové neměli, přečetli tak dotazy z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Protože podepsal mlčenlivost, nemůže sdělit bližší podrobnosti. Žádný dotaz na sabotáž však podle něj nepadl. 

„Ale když už jsme seděli u protokolu, nadiktoval jsem jim pár informací, na které se neptali. Například kdo navrhl tehdejšího ministra Jana Kubiceho na resort vnitra. Policisté byli trochu zaskočení, ale vše poctivě zaznamenali. Chtěl jsem být sdílný, tak jsem jim nabídl, že na protokol popíšu i vztahy s šéfem jejich útvaru Robertem Šlachtou. Tak to raději ukončili. Zajímavé je, že zrovna tenhle protokol nikdy nikam neunikl,“ dodává Moroz s tím, že další rok se opět nic nedělo. 

„A pak přišel další ‚únik‘. Před dvěma lety olomoucký prokurátor Rostislav Bajger vybrané fragmenty mých odposlechů vzal a zakomponoval je do svého usnesení, jímž vyloučil několik případů tzv. Nagygate ze společného řízení. Je smutným paradoxem, že důvodem bylo urychlení vyšetřování. Ano, skutečně napsali kvůli ‚urychlení‘,“ popisuje bývalý náměstek. Vznikl prý brak poskládaný z nesourodé kolekce vzájemně nesouvisejících odposlechů. „Autoři posbírali střípky reality a vytvořili z nich doslova báje o protistátní činnosti. Já bych se za takový materiál jako analytik styděl,“ říká. 

Spojování s kauzou Nagyová považuje za absurdní. „Nebylo tomu totiž dlouho, co jsem pomáhal očistit vnitro od vlivu exministra a Nečasova tehdejšího poradce Ivana Langera. Premiér mne proto veřejně označoval za nepřítele státu. Dokonce jsem dostal informaci, že udělení mé prověrky blokoval na jeho pokyn osobně ředitel NBÚ Dušan Navrátil. Že jsem s touto historií do chobotnice kolem ODS jaksi nepasoval? To nevadí, přesto jsem se v ní ocitl,“ dodává Moroz. 

Sám nezastírá, že byl v kontaktu například s Tomášem Hrdličkou, vůči němuž však cítí hlubokou animozitu. „Proč se nikde neobjevil záznam odposlechu, na němž mne úkoluje například Ivo Rittig? Jednoduše proto, že takový záznam ani existovat nemůže. On i mnozí další pro mne byli pouze informačními zdroji z určité části politického spektra. Podobně jako já pro ně. Noviny to dnes prodávají, jako bychom byli jeden organizovaný tým. Což je zkrátka nesmysl. Každý jsme ale měli své odlišné cíle,“ doplnil Moroz s tím, že kdyby si dnes vzpomněl, kde si podával dveře s jedním členem současné vlády, v Agrofert-médiích by to asi otisknout nesměli. 

Podle jeho názoru tak vyšetřovací větev „sabotáž“ vznikla kvůli sběru informací z politického a podnikatelského prostředí. „Chovám podezření, že ‚politický‘ odbor ÚOOZ řízený Markem Foglarem sloužil takřka výhradně k hromadění citlivých informací. Komu měly sloužit, mohu jen spekulovat. Ale například Janek Kroupa to v Reportéru v článku ‚Policejní kontakty inženýra Babiše‘ popsal, myslím, docela zasvěceně,“ dodává Moroz. Dalším cílem sabotáže bylo podle něj vytlačit z veřejného života některé nepohodlné osoby.

Původní text ZDE.

„Aféra sabotáž znovu ožila, když se stávající vedení policie rozhodlo zřídit to, o čem uvažovala většina jejich předchůdců – Národní kriminální centrálu. Ponechám nyní stranou, že navržená reforma je sociálními demokraty tragicky komunikována, ale především je naprosto nesystémová. Podstatné je, že olomoučtí prokurátoři propadli po zveřejnění záměru Policejního prezídia panice a začali dělat nepochopitelné chyby. Jak jinak označit naprosto bezprecedentní krok, kdy se pokusili kriminalizovat špičky policie za organizační změnu? Dopředu veřejně ohlášený výslech policejních generálů, který měl dostat pod tlak ministra vnitra, vstoupí jistě do historie,“ říká s tím, že neméně pozoruhodný byl ovšem pokus spojit plán na sloučení útvarů s čtyři roky starou a zdánlivě mrtvou pohádkou o sabotáži.

„Tvrzení, že organizační změna je činěna s úmyslem paralyzovat policii a že jde o naplnění několik let starého plánu pražských kmotrů, nelze označit jinak než jako naprostý úlet. Abych však ušetřil prokurátorům čas, tak pro pořádek prohlašuji, že oba policejní generály jsem od odchodu z vnitra neviděl ani s nimi nemluvil. Milana Chovance osobně vůbec neznám a vzhledem k jeho charakterovým vlastnostem jsem tomu rád,“ uzavřel Moroz s tím, že mu nejvíc vadí adorování Šlachty jako nenahraditelného bojovníka se zločinem.