Kromě telekomunikačního byznysu je ve hře na ministerstvu skupina velkých průmyslníků a vývozců technologických celků. „Pro ně je důležité, jak ministerstvo rozděluje investiční a exportní pobídky a zda je diplomaticky aktivní na trzích, kde to potřebují: v Rusku, ve východní Evropě, v Íránu, ve Střední Asii. Nechtějí experimenty ve fungování státní České exportní banky a pojišťovny EGAP, byť se tento tandem žene do stále hlubších ztrát a v almarách se mu množí kostlivci. A konečně je tu pro průmyslníky citlivá energetika,“ zmínila Kubátová s ohledem na výstavbu jaderných bloků. 

„Průmyslnickoexportérská lobby chce mít ministrem někoho z řad ‚starých zbrojnošů‘. Když ne Mládka, tak exministra Milana Urbana či úřednického matadora, Mládkova náměstka Jiřího Havlíčka. Střihouni orientovaní na digitální ekonomiku jako Prouza budí nedůvěru. Přitom průmyslníci mají na část ČSSD silný vliv a zastání se těší u prezidenta,“ dodala Kubátová.

Nejdůležitější je však podle ní OKD a černé uhlí. Ministr průmyslu totiž určuje postoj vlády k bankrotu OKD. „Mládkovi se nepovedlo prosadit vlastní návrh na odkoupení OKD státem, aby se tento proces mohl rozjet a situace na Ostravsku se uklidnila,“ zmiňuje Kubátová. Oddalování řešení podle ní vyhovuje premiérovým politickým soupeřům v ČSSD, prezidentovi a ministru financí Andreji Babišovi (ANO).

„Malér v OKD se dá snadno proměnit v osobní malér Bohuslava Sobotky, který před 13 lety jako ministr stál u privatizace poslední části OKD, jež skončila v rukou finančníka Zdeňka Bakaly. Čím hůř bude probíhat bankrotový proces v OKD, tím hůř pro premiéra. Čím víc se řešení o státních penězích na útlum bude odkládat, tím snáz se dá vytáhnout v nejlepší možný moment předvolební kampaně. Bude také záležet, kdo se se státním příspěvkem na útlum v regionu objeví v roli ‚zachránce‘,“ uzavřela Kubátová s tím, že s touhle náloží musí Sobotka zacházet opatrně.