„Trh se vzděláním velmi roste, a pokud je Evropa v něčem na špici, pak jsou to školy a kultura,“ argumentuje. Upozorňuje ale, že máme rezervy v tom, jak udělat Prahu pro cizince, kteří sem přicházejí za prací či studiem, přívětivější. „Nejen pokud jde o vstřícnost úřadů a rychlost správních procesů, ale i v oblasti bydlení. Ve Vídni je obrovský program sociálního bydlení. Není to určitě úplně nejlevnější město, ale ten program umožňuje rodinám i nově příchozím ‚nastartovat‘. Je tu šance se odpíchnout, což u nás chybí,“ upozorňuje Okamura.

Celý text je ZDE

Při rozhovoru došlo také na téma migrace. Odmítl tvrzení, že nemáme migranty. „V roce 2014 se do Prahy přistěhovalo pětkrát více lidí, než kolik přibylo přirozeným přírůstkem,“ argumentoval. Poukázal na to, že u nás žije hodně Ukrajinců a Vietnamců, které ale majoritní společnost víceméně ignoruje. „Což je špatně, protože tím se ztrácí spousta příležitostí. Jejich zodpovědnost za to, že tady žijí, je pak výrazně nižší. Kdyby úřady byly vstřícnější a tito lidé byli na občanské úrovni podchyceni, měli bychom oboustranný užitek,“ myslí si. Podle něj v Česku převažuje postoj spojovat imigraci s kriminalitou. „To je ale velmi nebezpečná politika,“ podotýká.

Dotkl se také osobnosti svého známějšího bratra Tomia Okamury: „Já rozhodně ne ve všem souhlasím se svým bratrem,“ prohlásil a dodal: „Určité hodnoty máme jistě společné, ale rozcházíme se hlavně v pohledu na to, jak by bylo možné některé problémy řešit, pohybujeme se v jiných prostředích. On se začal zabývat podnikáním, já se odebral do akademické, kulturní a neziskové sféry…,“ vysvětlil možnou příčinu rozdílných názorů.

Připustil, že myšlenky, které jeho bratr Tomio nabízí, „nejsou často dobrým řešením“. „Ovšem naivní přístupy nebo tvrdé sociální inženýrství také nejsou namístě. Chce to být vnímavý, citlivý a mít přitom tah na bránu,“ dodal.