Svět se v posledních letech zásadně proměnil a dotklo se to i politických stran. Rozhodně ale podle sociálního demokrata Romana Onderky neztratily svůj smysl.

Některé strany se v nadšení z jednadvacátého století a nových možností snažily vyskočit ze své minulosti. Sociální demokracie přitom byla úspěšná vždy, když za ní šli dělníci, protože věřili, že pro ně chce lepší život a to se nemění ani dnes.

Pokud se politik přesouvá zleva doprava podle politické poptávky a ještě to vysvětluje třeba tak, že oprava chodníků není ani levicová, ani pravicová, tak je to podle místopředsedy ČSSD podvod. Kromě takových populistů jsou tu i extremisté, kteří nabízejí jednoduchá řešení. A takových lidí bohužel přibývá.

Každý z porevolučních předsedů ČSSD nabízel trochu jiný recept. Onderka se vyznal z obdivu k receptu, který nabízel v devadesátých letech Miloš Zeman. „Já jsem do ČSSD přišel jako odborář. Ne ze školy, že bych si přečetl nějaká skripta. Já pracoval ve fabrice a na železnici, pak jsem dělal v odborech. A Zeman mi tehdy řekl, jestli chceš něco opravdu změnit, tak budeš muset být v té straně,“ vzpomínal.

Největší výhodou ČSSD devadesátých let podle něj bylo, že byla jasná a srozumitelná. Dnes už to neplatí. Třeba když mluví o životním prostředí, tak si někteří představují, že to spočívá v okamžitém zavření uhelných dolů a zrušení aut na naftu a benzín. On sám si pod tím představí moravský vinohrad.

Každý člověk si pod těmi termíny představuje něco jiného a ČSSD musí mluvit tak, aby byla srozumitelná pro co největší část populace.

Pokud jde o angažmá sociální demokracie v Babišově vládě, Onderka prý slýchá různé názory. Třeba že měli raději nechat Babiše znemožnit se vládou s SPD a komunisty. Ale od jiných zase slýchá poděkování, že to neudělala, protože tohle by si občané této země nezasloužili.

Že by sociální demokracie šla do vlády s SPD, si Roman Onderka nedokáže představit ani v tom nejhorším snu. Netoleroval by ani přímou vládní spolupráci s KSČM, protože by se nemohl podívat do očí svému otci osmašedesátníkovi. Jinak by se ale politici měli snažit respektovat vůli voličů a hledat řešení v jejích mantinelech, i když je to občas složité.

Miloši Zemanovi někteří i po více než dvaceti letech vyčítají, že uzavřel opoziční smlouvu. „Jestli to má být jen nějaký kšeft, že si někdo naskočí do nějakých dozorčích rad, tak je to shit. A nebo zda je to proto, že potřebuješ třeba překonat nějaké období nebo je tu pandemie. Pak to může být,“ zamyslel se. Nikdy to ale nemůže být dlouhodobé řešení.

Pak se ještě rozpovídal o specifikách politiky v Brně, které se prý rodily už od monarchie. „Žijí tam výjimeční lidé,“ vysvětlil kulantně a výslovně zmínil básníky a divadelníky. Rozdíl od Prahy vidí v tom, že v Brně, když ti někdo něco řekne, tak víš, na čem jsi. V Praze prý zažil „křivé uličky“, kdy mu něco odkývali a přitom už vymýšleli, jak mu to znemožní.