Budoucnost světa očima Jiřího Paroubka: Evropská unie má budoucnost, chybí jenom silný vůdce. Kolaps v Sýrii, kšefty amerických zbrojařů

14.03.2016 21:35 | Zprávy

CIVILIZACE A MY „Síly setrvačnosti institucí, jako je EU, jsou obrovské,“ zamýšlí se nad vizí budoucnosti Unie expremiér Jiří Paroubek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. „Nebojím se rozpadu EU, cesta je naopak ve větší integraci,“ uvedl s tím, že problémem jsou „slabší vůdci“. A vyjádřil se i k migrační krizi: „Za pár týdnů budou v Sýrii volby a po nich vznikne nová situace. Situace je taková: buď Asad, nebo úplný chaos země.“ Paroubek přidává i velmi zajímavá čísla o vojenských výdajích USA a Ruska.

Budoucnost světa očima Jiřího Paroubka: Evropská unie má budoucnost, chybí jenom silný vůdce. Kolaps v Sýrii, kšefty amerických zbrojařů
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

Na Slovensku vyhrál volby Směr – SD, do parlamentu se dostala také Slovenská národní strana a krajně pravicové uskupení Mariana Kotleby Lidová strana Naše Slovensko. V Maďarsku se premiér Viktor Orbán netají svým odmítavým postojem k Bruselu v otázce imigrace. Pokud by ve Francii posílila nebo dokonce zvítězila ve volbách Národní fronta Marine Le Penové a Velká Británie se rozhodla pro vystoupení z EU, co může následovat? „Právě teď jsme jen dvě či tři špatné volby vzdáleni od konce NATO, konce Evropské unie a možná konce liberálního řádu, jak jsme ho znali,“ píše na Britských listech Anne Applebaumová. Také se domníváte, že se může zavedený systém zbortit?

Nejsem přítelem katastrofických vizí, pokud jde o budoucnost EU. Síly setrvačnosti institucí, jako je EU, jsou obrovské a podle mého názoru neexistují skutečně fundamentální rozpory uvnitř EU. Rozhodne-li se britský lid v referendu pro odchod z EU, nebude to znamenat ani zhroucení Británie, a už vůbec ne EU. Oba subjekty by pak spolu uzavřely dohodu o volném obchodu. Velká Británie skutečný zájem o hlubší integraci Evropy včetně společné evropské měny nemá. Její politická a ekonomická elita sleduje vždy své vlastní zájmy a na solidaritu s Evropou prostě kašle. Britským elitám chybí idealismus, i když by se jim materiálně vyplatil.

Ve Francii budou pravděpodobně hrát první housle v prezidentské volbě neogaullisté a nejnadějnějším jejich kandidátem je zkušený Alain Juppé. Socialisté ve Francii jsou na počátku velké krize, která na pár let destruuje jejich pozici. Ale vítězství Le Penové je zcela nepravděpodobné.

Že jde v migrační krizi Evropě o existenci ale tvrdí i hradní zahraničněpolitický expert Hynek Kmoníček. A není sám: I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším než kdy jindy. Tak tedy: Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění?

Pokud jde o migraci do EU, evropské elity budou muset omezit svůj okázalý idealismus a vrátit se do světa reálné politiky. Lidé v Evropě se bojí neznámého a tedy i imigrantů. A proti vlastním lidem není možné dlouhodobě jít, nechcete-li vydat jejich hlasy radikálním a extremistickým stranám a politikům. Čistě technicky a finančně vzato není velký problém ročně integrovat v Evropě milion či dva Syřanů, Íránců či třeba Turků v zemích EU, ale lidé ze vzdálenějších kulturních okruhů (Afgánci, Somálci a Eritrejci či obyvatelé Sahelu) to už je problém.

Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?

Nebojím se rozpadu EU, cesta je naopak ve větší integraci zemí EU, ve větší koordinaci politik, včetně fiskální a zahraniční. Jen tak bude EU respektovaným partnerem USA, Číny či Indie. Zatím se v zahraniční politice EU dostala do submisivní pozice vůči USA, nedokáže samostatně formulovat k velkým problémům světa svou jasnou pozici, která je často reálně v rozporu se zájmy USA. Současná generace evropských vůdců nemá formát Chiraků či Schröderů nebo Mitterandů a Kohlů. Junker jako předseda EK je sice mimořádně schopný muž, ale politické zázemí má v jedné z nejmenších zemí EU. Tím je determinovaná jeho politická váha, která není ve světovém politickém ringu těžká. Je to politický welter. Tusk je na tom podobně, po vítězství národně-konzervativního Práva a spravedlnosti v polských volbách ztratil v Polsku svou politickou základnu. Problém dnešní Evropské unie jsou především slabší vůdci.

Liberálně orientovaní pozorovatelé vybízejí k začlenění co největšího počtu migrantů do Evropy. „Jestřábi“ naopak varují před nepokoji či občanskou válkou, kterou „neevropané“ v Evropě vyvolají, a před kriminálními a sociálními problémy. Zaměstnavatelské svazy považují imigraci za produktivní, někteří ekonomové však varují, že pracovních míst, hlavně nekvalifikovaných, bude v budoucnu ubývat a imigranti budou zátěží. Tak co je tedy v tomto směru pro Evropu dobré?

Spojené státy po desítky let absorbovaly miliony lidí, často jako ilegálních imigrantů. A americká společnost to unesla. Žádná tragédie nehrozí nyní ani Evropě. Většina imigrantů v Evropě hledá lepší existenci, životní perspektivu. Jsou již tady v Evropě. K nám do Česka se ostatně nehrnou. Německý průmysl tlačil na kancléřku Merkelovou, aby mu zajistila nové a levné pracovní síly. Míra nezaměstnanosti v Německu je pod 5 %. Z vnitřních zdrojů nové pracovníky v Německu nezajistíte. Němci jsou problém migrace schopni vyřešit organizačně i finančně, ale s vědomím lidí to tak snadno nepůjde.

Uprchlická krize už trvá skoro rok. K nám zatím uprchlíci nechtějí, někteří analytici ovšem straší, že série uzavírání hranic by to mohla změnit. Slýcháme o nelidském přístupu Čechů, kteří uprchlíky masivně nechtějí. Jak to celé pro náš národ dopadne? Jak obstojíme?

Češi byli od roku 1945 (vlastně už do roku 1939) po desítky let izolováni od velkého světa. Nebyli zvyklí na „cizáky“. Kolik bylo před dvaceti lety vtipů o Vietnamcích. Dnes lidé jen málokdy projevují vůči Vietnamcům odpor. Češi oceňují jejich pracovitost a snahu o  integraci do české společnosti. Naštěstí pro nás se k nám nikdo z imigrantů nehrne.

V Sýrii bylo dojednáno příměří, kterému nikdo příliš nevěří. Západ obviňuje Rusko z brutálního postupu majícího za cíl udržet za každou cenu u moci Bašára Asada. Rusko zase obviňuje Turecko z podpory Islámského státu a naznačuje, že by Západ, Turecko a Saúdská Arábie v rámci „plánu B“ mohli obsadit části Sýrie. Kde je pravda? A hlavně, kde je budoucnost válkou ničené Sýrie?

Západu se téměř podařilo rozvrátit stabilizovaný sekulární a nábožensky tolerantní stát, jakým byla Sýrie. Evropští lídři nedokáží anticipovat budoucí vývoj. Mysleli si, že Asad a jeho režim rychle padnou. On se ale navzdory nejmocnějším státům světa udržel po pět let. Většina Syřanů nechce žít v islámském státě s právem šaría a nejsou to jen křesťané, drúzové či alavité a Kurdové, ale také ani většina sunnitů. Nechtějí žít ani jako poddaní Turků, to už po generace zažili. A Saúdové vojensky nestačí ani na Jemen, co by dělali v Sýrii? Evropané mají zájem na stabilizaci Sýrie, protože se tím zastaví příliv syrských uprchlíků do Evropy. Američanům je to fuk. Dost mi uniká, proč by někdo soudný měl usilovat o vesměs pouštní oblasti Sýrie, které dnes drží Islámský stát. Role Ruska v Sýrii byla pozitivní. Jen ono mohlo zkoordinovat promyšlené letecké údery s efektivními akcemi syrské pozemní armády. Řešení může být politické. Za pár týdnů budou v Sýrii volby a po nich vznikne nová situace. Situace je taková: buď Asad, nebo úplný chaos země.

„Náš muž v NATO“ generál Petr Pavel označil Rusko za větší bezpečnostní hrozbu než Islámský stát. NATO přisouvá vojska k ruskému území, z Pobaltí, z Polska i odjinud slýcháme, že Rusko je i nadále hrozbou pro Evropu. Je tomu tak? Berete vážně odhady tvrdící, že při obsazení Pobaltí by NATO nestihlo reagovat? Či spíše hrozbu „hybridní“ války proti EU spočívající v podpoře stran a politických názorů obecně usilujících o rozpad EU a příklon jejích členských zemí k Rusku?

Generál Pavel se zařadil mezi stupidní studenoválečníky pracující v zájmu vojensko-průmyslových komplexů. Bazicky jim jde o to zvýšit odbyt zbraní a zbraňových systémů, zejména zemí NATO. NATO vyhází letos do vzduchu cca 1 bilion $ na vojenské výdaje. Rusko zhruba 50 miliard $. To je tak silná disproporce ve vojenském a ekonomickém potenciálu Ruska na jedné straně a zemí NATO na straně druhé, která směřuje akceschopnost Ruska, pokud jde o vojenské akce, limitně k nule. S Putinem je to asi tak jako s čarodějnicí, nikdy k nám nepřijde. Jinak řečeno, proč by Rusko riskovalo vojenský konflikt s NATO, které je mnohonásobně silnější? Západ by měl přemýšlet spíše o tom, jak použít na příklad 10 % z objemu peněz jdoucích na vojenské výdaje na revitalizaci a rekonstrukci Sahelu tak, aby se tam dalo žít. Aby obyvatelé této části Afriky měli vodu, pracovní příležitosti, slušné životní prostředí, aby ve velkém neprchali do Evropy.

Situace Ruska jako takového může ale vypadat zneklidňujícím způsobem díky problémům s cenou ropy, která podráží ruské hospodářství. Lidé sice Putinovi věří, nicméně... Ani Rus nemusí vydržet všechno. Máme se bát rozpadu Ruska? Vnitřních konfliktů? Příchodu někoho ještě více vyhraněného vůči Západu? Obnovení konfliktu na Ukrajině nebo začátku jiné války za účelem vybuzení vlastenectví a zakrytí vnitřních problémů? Jaké faktory v ,,ruské" problematice jsou běžně opomíjeny?

Rusko zažilo ve svých dějinách mnohem kritičtější situace, nežli zažívá nyní, kdy zdánlivě stálo před svým zničením. Dnes je v obtížné situaci. Proto iniciovalo dohodu s klíčovými zeměmi OPEC vedoucí k omezení těžby ropy. V těchto dnech proto ceny ropy rostou ke 40 $ za barel a jejich růst se nemusí zastavit ani na této úrovni. Rusko však do budoucna bude muset restrukturalizovat a modernizovat svou ekonomiku a nespoléhat tolik na své obrovské nerostné bohatství a jeho výprodej.

Vy jste před časem v jednom ze svých komentářů napsal: „USA, jak se zdá, přestávají mít prvořadý geopolitický zájem na Středním východě, a to z jednoduchého důvodu, že dnes už nepotřebují z této oblasti dovážet ani ropu, ani zemní plyn. To naopak EU potřebuje.“ Jak se změní zájem Spojených států o Evropu s novým prezidentem, když vezmeme v úvahu, že hlavními kandidáty jsou Hillary Clintonová a Donald Trump? Jaká je vaše prognóza výsledku voleb?

Nejsem vědma. Hillary Clintonová je na roli prezidenta připravena nejlépe ze všech kandidátů, ať již demokratických, či republikánských. Má skvělé vztahy s Wall Streetem a silné vazby na vojensko-průmyslový komplex. Je to posun doprava v demokratické straně oproti Obamově éře. Proto je tak silný její protikandidát Sanders. Svět je plný paradoxů. Donald Trump je tak bohatý, že je finančně nezávislý. Proto z něj má obavy Wall Street i vojensko-průmyslový komplex a naopak je kandidátem bílé americké dělnické třídy. Miliardář a dělníci, to je zvláštní příběh. V republikánské nominaci může ovšem dojít na konvenci k překvapivému zvratu. Zdá se, že tím žolíkem elity a matadorů Grand Old party je Mitt Romney. Tedy muž s vynikajícími vztahy s Wall Streetem… To může GOP před volbami i rozštěpit a otevřít dveře k volbě kandidáta demokratů s jeho velkou většinou i v Kongresu USA

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Daniela Černá

Ing. Aleš Juchelka byl položen dotaz

Sociální služby

Nemyslíte, že mnohem větší problém, než jsou finance, i když ty jsou většinou alfou omegou všeho je fakt, že populace stárne, ale sociální systém na to není vůbec připraven a nic se neděje? Už teď je problém sehnat třeba pečovatelák a další služby. Kdy začnete řešit tento problém? Protože už se měl ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Máslo je drahé. Co husí sádlo?“ Zaslechnuto na adventních trzích. A to nebylo vše

16:55 „Máslo je drahé. Co husí sádlo?“ Zaslechnuto na adventních trzích. A to nebylo vše

Že je klobása na adventních trzích za 120 korun, si už tak nějak zvykáme. Dvě deci svařáku za 60 mož…