Potížisty obejít, nekontrolovat – nerušit!

Plzeňské nemocnice hlásí: všechny covidové jednotky obsazeny! Avšak řada lidí ve městě se chová, jako by se nechumelilo. S rouškami pod nosem nebo vůbec, plivající na ulici, nebo záměrně nekonečně dlouho nosící a popíjející kávu či čaj, případně vychutnávající si cigárka včetně těch elektronických. Brzo poznáte, kdo je místní a kdo nikoliv – a to nejen podle barvy pleti, ale právě ohledně dodržování pravidel. Policie, včetně té městské, na situaci evidentně nestačí, a ani se jim upřímně řečeno k zásahu na notorické potížisty nechce. Ti mohou tedy zdarma jezdit hromadnou dopravou, kde už ve večerních a v časech kolem zákazu vycházení převažují. O pomyslnou příčku se dělí s Ukrajinci, kteří jezdí z práce, a byť mají respirátor, neustále a mnohdy dramaticky používají mobilní telefon a vůbec jim nevadí, že ruština je v jejich zemi původu už vlastně zakázaná.

Pod svícnem největší tma

„Poliši je nechají být, co by si na nich vzali. Prachy nemají, vyvézt je někam za město si dnes kvůli covidu nikdo nelajsne, a tak radši buzerujou normální občany,“ konstatuje pan Zdeněk, jemuž z kapes montérek kouká snad všechno nářadí včetně kladiva – jen srp chybí. „Podívejte se na ty syčáky, dělaj bordel u parku pomalu pod okny slovanské radnice, kde je i služebna, a nikoho to nezajímá,“ upozorňuje mne na partičku chlapíků notně zmožených alkoholem, posedávajících na lavičce. „Podestýlku jako pro dobytek si tady udělali, pakáž jedna mizerná,“ upozorňuje pan Zdeněk. Lavičky jsou hojně využívány důchodci i maminkami s dětmi, nu, teď mají smůlu. Z okna služebny, a zcela jistě úřadu městského obvodu, by je mohli jistě spatřit a něco konat, ale všichni prý jsou na home office. „I měšťáci, asi,“ směje se ramenatý dělník a pokračuje svou cestou.

Okres na severu i jihu, město nevyjímaje

K chaosu rozhodně nepřispělo vymezení jednotlivých okresů, protože Plzeňsko má kromě Plzně-města také Plzeň-sever a Plzeň-jih. Jih už před pár lety „ustoupil“ velkoměstu a své hranice posunul o mnoho kilometrů do svého vnitrozemí. Sever zase „anektoval“ dřívější chodský, respektive domažlický Holýšov. A bylo to. Prostí občané se ztratili ve vlastním bydlišti.

Opravdu majstrštyk byl s nákupním centrem Globus, který byť leží od značky Plzeň pár set metrů, patří již do katastru obce Chotíkov, jenž náleží do okresu Plzeň-sever. Až ministr Hamáček rozhodl o generálním pardonu a povolil občanům možnost nákupu toho nemnoha vybraného zboží, které lze legálně nakupovat.

Hranice Plzně-severu jsou velmi blízko městské aglomeraci, a jak říká turista Pavel: „… co já vím, jestli jsem u borovice plzeňské, nebo míjím sosnu severoplzeňskou. Mohli by mne načapat, ale to ještě asi nevyrukovala lesní, myslivecká nebo rybářská stráž…“ Naučná stezka Zábělá nabízí za plzeňskou čtvrtí Doubravka pěkné procházky kolem Berounky, ale i tady se můžete dostat do potenciální kolize. Volavkám je to šumafuk, ty odletí, bobři se zase ponoří do studené vody, ale co turista? „A tady se řeší, že se musí jen na katastru obce, pomalu máte mít s sebou výpis z katastru a buzolu. Najednou jsou okresy dobré,“ konstatuje pan Petr, obdivovatel přírody.  A k otázce okresů ještě dodává: „Před lety je poslali do prdele a dnes, kdy lidi už pomalu ani nevědí, kde jsou hranice okresů, tak to najednou oživili.“ Pro mladší už okres nemá nějaký velký význam, „… jen starší pamatují okresní úřady, okresní soudy, prostě plnohodnotnou státní správu blíže k člověku. Kraj, to jsou samí bafuňáři hrající si na hejtmanství,“ doplňuje jeho žena Jitka, se kterou si vyšli kolem Boleveckých rybníků na zdravotní procházku.

Testy bez testů aneb Chybička se občas vloudí…