Podat svědectví, jak si žijí majitelé bytů v Berlíně, se rozhodla Sandra Paur, která se jako vlastník bytu v osobním vlastnictví v Berlíně rozhodla pro rekonstrukci koupelny. Jaké zdlouhavé peripetie zažívá, popsala ve svém facebookovém komentáři.

„Každá i minirekonstrukce bytu musí mít souhlas městské části. Jsou to i takové věci jako výměna umyvadla nebo toalety. Pro jednotlivé městské části jsou dány maximální limity, za kolik daná toaleta musí být. Vzhled a cenu schvaluje úředník. Například v naší čtvrti nesmí být obklad v koupelně či kuchyni za více než dvacet eur (480 Kč) za metr čtvereční, pračka nesmí být v koupelně, ale v kuchyni, kuchyň nesmí být vestavěná, to je ultra luxus, ale pouze deska a pod ní pračka, lednička atd. Občas povolí vestavěnou z IKEA, ale nestává se to často,“ popisuje.

Pokud nepožádáte o povolení, vlastníkům bytu hrozí obrovské pokuty. „A pokud byste něco udělali a nesplňujete limity, tak dostanete jak pokutu, tak to budete muset vše vrátit do původního stavu nebo stavu limitů,“ dodává.

„Loni jsme dostali povolení, poslali plánované vyfocené umyvadlo, záchod, obklad a sprchovou vaničku – povoleno. Tehdy mne na městské časti řekli limity pro náš byt a paní zmínila, že imitace jsou možné, ale že se určitě nebudou vejít do limitu dvaceti eur za metr čtvereční.

Minulý týden jsem chtěla objednat konečně obklad pro koupelnu a koukám, že ten náš povolený je vyprodán. Člověk, co by nám měl udělat koupelnu, řekl, že v Bauhausu mají výprodej obkladu, který je jen za třináct eur za metr, že je to levná imitace dřeva – nic extra, ale že do naší koupelny zapadne, protože máme dřevěnou podlahu v celém bytu. Jen pro pocit jsem to poslala na městskou část, že povolený obklad nebyl, a že tedy dáme tenhle, ale že je do limitu. No a jak jsem se dozvěděla, tak nové soudní nařízení zakazuje i imitace. Proto nám ho zakazují v našem bytě použít a doporučují se podívat po béžovém nebo černém obkladu a poslat fotky na schválení. Na to, jak taková luxusní IMITACE dřeva v Berlíně vypadá, se můžete podívat do komentáře včetně vysvětlení od úředníka. Das ist Berlin!“ popisuje svůj příběh.

 Foto bytu: Facebook Sandry Paur

V odpovědi úředník uvádí: „Je mi líto, ale musím vás informovat, že použití imitace dřevěných podlahových dlaždic není povoleno. Soud rozhodl, že nejen cena, ale i vzhled může činit výrobek ‚vysoce hodnotným‘.“ Následně Paur požádal, aby se podívali na jiné obklady, které jsou obyčejnější, a poslali opět cenu a obrázek k posouzení.

Tyto zákony mají zabraňovat gentrifikaci, tedy vystěhovávání původních obyvatel a zdražování nájmů. „Idea hezká, ale jako vše v Berlíně do extrému,“ uvádí Paur.

Její příspěvek, který vykreslil přísné chování tamních úřadů vůči vlastníkům bytů, vzbuzuje mezi lidmi na Facebooku veliké vášně.

Nemilou zkušenost Sandry Paur nenechal bez povšimnutí například člen vládní ODS Jan Paluska, pro kterého je volání po přibližování se Němcům spíše děsivou představou.

„‚Kéž bychom jednou dohnali Německo…‘ No, kéž by ne, ty vole,“ hrozil se ve své facebookové reakci český politik.

Neméně šokováni z městských zákonů týkajících se bydlení byli i diskutéři pod Paluskovým komentářem.

„Ono se jim to časem vrátí. Už teď jsou čím dál víc volené extrémní politické strany. Historie se bude časem opakovat, lidi jsou nepoučitelný,“ povzdechl si Martin Slama.

Jiným přišly informace tak odstrašující, že je to nutilo pochybovat o jejich pravosti. „To snad není možné? Je to důvěryhodný zdroj? Nechce se mi takový šílenosti věřit,“ ujišťoval se Jan Daňko.

S tvrzením zdroje se však shodují i informace, které přináší britský list The Guardian. Informuje o tom, že v nově vznikající berlínské čtvrti Neukölln se místní obyvatelé spojili, aby přijali zákony proti snahám majitelů nemovitostí o rekonstrukci, modernizaci a zvyšování nájmů. Zde zaznívají podobná svědectví jako v případě Sandry Paur.

Svůj názor na snahy zabránit gentrifikaci vyjádřila také konzervativní politická komentátorka Lucie Sulovská, která s velkým znechucením napsala: „To teda zlatý bruselský odpadky a minus třicítka v ulicích.“

I pod jejím příspěvkem se rozjely reakce s varováním ke vzhlížení k Západu.

„Tak takový ‚Západ‘ jsme asi nechtěli? Sousloví ‚patříme na Západ‘ najednou začíná mít prazvláštní pachuť. Kam tedy chceme ‚patřit‘? A co jednoznačně odmítnout? Některé vize ‚Západu‘ začínají být děsivé... A to jsem odrostl na Hlasu Ameriky a Svobodné Evropě...,“ uvedl psycholog Mojmír Voráč.

Zazněly ale i další otřesné příběhy z Berlína. „Jo jo, Berlín je šílený. Mně tam nechtěli dát kolej do tý doby, než jsem si vymyslel, že se ke mně jako neněmeckému studentovi chovali inzerenti rasisticky, tak pak jsem ji vyfasoval,“ líčil Michal Durčák.

Lidé měli spíše pocit, že se mluví o zemi, kde je tvrdý komunismus.

„To jsem netušil, že Berlín je v Severní Koreji...,“ nevycházel z údivu Jan Jiří Dlouhopolský.

„To je děsivé. To je komunistické myšlení. Unifikovat kvalitu a vlastně i vkus, který bývá silně individualistický. To bych nedala, ač mám Berlín moc ráda,“ přiznala další komentující. 

V kontextu toho někteří uživatelé usoudili, že by se zřejmě takové zákony zalíbily Pirátské straně coby novodobým svazákům.

„Nádhera. Až to uvidí Piráti, tak jim z toho zvlhnou gaťky,“ dodal Petr Najdek.

Zákony Milieuschutz, které mají zabraňovat gentrifikaci, nejsou ale zdaleka nové – některá německá města je začala uplatňovat již před více než čtyřiceti lety –, ale jejich rozšíření nebylo nikdy tak rychlé jako nyní: v době nebývalého růstu cen nemovitostí.

V oblastech chráněných zákonem nesmějí majitelé měnit půdorysy, slučovat dva byty v jeden nebo rozdělovat velké byty na několik, přistavovat balkony nebo terasy větší než čtyři metry čtvereční, instalovat vestavěné kuchyně nebo provádět luxusní rekonstrukce koupelen – nebo využívat byt jako rekreační objekt.

Ne všichni si však myslí, že tato „ochrana sociálního prostředí“ je pro Berlín dobrá.

Německo je do značné míry trhem nájemníků, 85 % lidí si nemovitosti pronajímá a sympatie k majitelům nemovitostí nejsou obvykle na prvním místě. Zvyšování nájemného je teoreticky omezeno – čím déle někdo někde bydlí, tím nižší je jeho nájemné a tím větší má práva.

Pokud však majitel nemovitost modernizuje, je schopen značnou část těchto nákladů kompenzovat na nájemném. Sociologové varují, že v dlouhodobém horizontu to pravděpodobně povede k oslabení zdravého sociálního mixu ve čtvrtích, který obyvatelé města často uvádějí jako jeden z důvodů, proč je život v Berlíně tak příjemný a pohodový.