V oblasti prodeje plynových kotlů se často skloňuje údajný zákaz jejich prodeje od roku 2029. Nic takového se sice striktně vzato nechystá, tzv. nařízení Evropské komise o ekodesignu z dubna 2023 (nařízení s číslem 823/2026 v plném znění zde) však v podstatě znemožní samostatný prodej plynových kotlů, a to i těch moderních kondenzačních. Jak upozorňuje Zdeněk Lyčka, prezident Asociace podniků topenářské techniky, současný návrh Evropské komise je zatím pouze pracovní. Jeho současná podoba však znamená, že pokud by vstoupila v platnost, od roku 2029 by pořízení plynového kotle bylo podstatně těžší a v provozu by v podstatě mohly zůstat jen stávající kotle. Jejich zákaz se, navzdory poplašným zprávám, zatím nechystá.
V čem tedy bude těžší si od roku 2029 pořídit nový kotel? Komisní nařízení č. 813/2013 o ekodesignu ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a kombinovaných ohřívačů zpřísňuje požadavky na produkované emise a účinnost kotlů. V praxi znamenalo přechod k modernějšímu typu plynových kotlů, tzv. kondenzačních. V roce 2021 započal proces revize tohoto nařízení, který zřejmě skončí dalším zpřísněním. „V dubnu 2023 představila Komise prozatím poslední verzi nového návrhu, který většinu odborné veřejnosti šokoval. Toto nařízení se vztahuje nejen na plynové kotle, ale také na elektrokotle, tepelná čerpadla a solární termické systémy, v nařízení souhrnně nazývané jako ohřívače pro vytápění vnitřních prostorů. Pro takto sloučenou skupinu ‚ohřívačů‘ by přibližně od poloviny roku 2029 mělo platit, že jejich sezónní účinnost bude minimálně 115 %. Pro spalovací zdroje tepla je účinnost vztažena ke spalnému teplu paliva. Proto není fyzikálně možné, aby dosáhly účinnosti vyšší než 100 %! Podle nově navrhované metodiky nařízení mohou účinnosti nad 115 % dosáhnout pouze tepelná čerpadla a solární termické systémy, které využívají ke svému provozu také energii z okolního prostředí. Prosazení takového návrhu by znamenalo, že od podzimu 2029 by mohly být nově uváděny na trh v EU plynové kotle a elektrokotle pouze jako součást tzv. hybridního zdroje tepla. V kombinaci s tepelným čerpadlem nebo ve formě tzv. solárního hybridu,“ informuje server TZB-Info.cz. „U lidí zpracovávajících unijní energetickou legislativu nelze předpokládat znalost termodynamických zákonů,“ poznamenal Zdeněk Lyčka.
Kombinace zvaná jako hybridní tepelné čerpadlo zahrnuje tepelné čerpadlo, plynový kotel a tzv. hybridní hlavní regulátor, který zajišťuje optimalizovaný provoz celé kompaktní jednotky. Musí se jednat o komplet, který je v tomto složení „schválen do provozu“. To je samozřejmě mnohem dražší, než samostatný kotel nebo čerpadlo. Za hybridní tepelné čerpadlo nebude považováno propojení stávajících tepelných čerpadel a kotlů. To s sebou nese další komplikaci a výrazné zdražení, protože po poruše jednoho či druhého systému by nebylo po roce 2029 možné nahradit jen porouchanou jednotku, ale pryč by musely jít obě.
Solární hybrid je obdobná kombinace, tedy plynový kotel, hybridní hlavní regulátor a v tomto případě také solární zařízení, což je komplet solárních kolektorů a někdy také jeden nebo více zásobníků teplé vody. I v tomto případě bude platit, že pokud někdo de facto provozuje takovou soustavu nyní, v případě poruchy jedné z polovin systému bude potřeba vyměnit poloviny obě.
Pouze tyto tzv. hybridní zdroje se vejdou do nových přísných unijních požadavků, není ale jisté, jestli se vejdou i k vám domů. Po příští výměně totiž budete mít doma designově a rozměrově zásadně odlišné zařízení. „To neznamená zvlášť na zdi umístěný plynový kotel a někde jinde ‚propojené‘ tepelné čerpadlo, ale jednu velkou krabici s jedním výrobním štítkem, kde bude vše schováno,“ popisuje Zdeněk Lyčka. „Navržené znění bohužel odráží stávající úroveň všeobecného vzdělání lidí, kteří o tak závažných věcech rozhodují. Rozhodující slovo mají spíše politologové, kteří obrazně řečeno sice mají sebevědomí na to psát manuály pro řízení formule 1, ale sami nemají ani řidičský průkaz,“ glosuje. V případě vícepodlažních bytových domů pak podle něj nebude možné nahradit plynové kotle individuálními hybridy, ale bude se muset změnit celá koncepce vytápění těchto budov.
O schválení hybridních systémů do provozu by rozhodoval certifikovaný servis (zkušebna) a vyráběny by byly jako komplet, což klade požadavek větších odborných znalostí i na jednotlivé firmy. Zároveň se bude muset rozjet celé byrokratické kolečko, aby mohla vzniknout nová metodika a aby podle ní pak mohly autorizované osoby získat příslušnou certifikaci. „Rozměrově jsou hybridní systémy nesrovnatelně větší, technicky daleko složitější. Nesrovnatelně náročnější na instalaci i servis,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Lyčka. Upozornil také, že již dnes je kvalifikovaných odborníků žalostný nedostatek a bude rozdíl instalovat malý plynový kotel místo kombinovaného zdroje, na jehož zprovoznění je zapotřebí více odborných kvalifikací.
Zvládá Česká republika současné povodně?Anketa
Nově chystané a předschválené hybridní systémy jsou sice podle Zdeňka Lyčky skvělou alternativou pro domácnosti patřící k vyšší třídě bydlící v rodinných domech, ale nikoliv reálnou alternativou pro drtivou většinu z téměř 2 milionů domácností u nás vytápěných v současné době malými kotli na zemní plyn. Pořizovací náklady se podle Lyčky zvednou zásadním způsobem. Zatímco nový plynový kotel lze dnes pořídit za (někdy i nižší) desítky tisíc, nový hybridní systém prý bude stát v řádu mnoha stovek tisíc korun. „Již nyní výrazně roste energetická chudoba, kdy i pro mnoho domácností z dříve střední třídy jsou náklady na nákup nového plynového kotle významnou investicí pohybující se na hraně možností domácnosti,“ varuje Lyčka, který žije na povodněmi zasaženém Krnovsku, a tak může přidat čerstvou zkušenost: „Já osobně to vidím denně, když musím v zatopených rodinách řešit náhradu zatopeného kotle za nový zdroj, a mnohde je to neřešitelné dilema.“
Prý nelze mluvit ani o ekologickém přínosu nového řešení vytápění obytných budov. „Dle mého názoru neexistuje reálný ekologický přínos omezení spalování zemního plynu pro rezidenční bydlení, protože stávající ‚ekologické‘ alternativy mají při současném stavu techniky vyšší uhlíkovou stopu, než moderní kondenzační plynové kotle. Drtivá většina surovin a komponent pro výrobu ‚ekologických‘ zdrojů tepla je těžena, zpracovávána, vyráběna a dovážena ze zemí mimo EU,“ dodává prezident Asociace podniků topenářské techniky.
Dobrou zprávou je alespoň to, že se (zatím) nechystá zákaz provozu plynových kotlů. Europoslanci v březnu odhlasovali směrnici o energetické náročnosti budov (EPBD), která má za cíl snižovat jejich emise a energetickou spotřebu. Šířila se mimo jiné i nepravdivá informace, že EU tím zakázala od roku 2040 používání plynových kotlů jako takových. Web estav.cz uvádí věci na pravou míru: „Plynové kotle bude možné pro vytápění dál využívat, a to jak v nových, tak ve starších budovách. Konečné znění textu neobsahuje žádný plošný zákaz využívání plynových kotlů. Nástupcem zemního plynu mají být nízkoemisní a obnovitelné plyny, jako jsou biometan a vodík, na jejichž rozvoj se plynárenství intenzivně připravuje a v přechodné době se počítá i s využitím jejich směsi se zemním plynem.“
„Zákaz používání fosilních paliv ve vytápění budov nejpozději od roku 2040 byl ve finální verzi směrnice ze strany členských států odmítnut a v textu schválené směrnice takový zákaz není uveden,“ zdůrazňuje Josef Kotrba, ředitel Českého plynárenského svazu pro web GasNet.cz. Rok 2040 v materiálu plní spíše roli orientačního termínu, na který mají být cílena opatření pro náhradu fosilních plynů při vytápění. Kotrba upozorňuje, že na finální rozhodnutí o podobě opatření by měly mít gesci jednotlivé členské státy, které si tak budou moci vše upravit dle vlastních potřeb.
V Česku jsou plynové kotle nainstalovány zhruba v 1,7 milionu českých domácností. To znamená, že chystané změny by se výrazným způsobem dotkly velké části české společnosti. Zdaleka ne každý si přitom výměnu podle nových pravidel bude moci dovolit. Zdeněk Lyčka proto očekává, že pokud se „nepodaří globálním oteplováním přehřáté mozky EU legislativců dostatečně rychle ochladit, a nařízení vejde v platnost“, pak dojde k tzv. „havanizaci“ plynových kotlů, tedy k tomu, že kotle budou provozovány a opravovány donekonečna, podobně, jako je tomu u amerických aut na Kubě. Ta již s původními stroji mají často společný jen vnější plášť a někdy ani ten ne.
Dočasné řešení by pak mohl poskytnout prodej skladových zásob „normálních“ plynových kotlů. „Na trhu se budou ještě mnoho let objevovat kotle vyrobené a uvedené na trh před rokem 2029. Prvním uvedením na trh je totiž první prodej kotle. Velkoobchody, které budou mít dostatek financí, tak budou moci nakoupit před rokem 2029 statisíce plynových kotlů, které poté již nebude problém postupně rozprodávat další léta,“ předpokládá Zdeněk Lyčka. Zůstává však optimistou. „Já osobně v tento scénář nevěřím, stejně tak jako jsem nikdy nevěřil, že všichni budou v EU v roce 2030 jezdit v elektromobilech.“
Otázkou je také, jak by v praxi vypadala vymahatelnost nové unijní legislativy a zda by její porušování někdo efektivně trestal. „Nejsem si jist, že státní aparát bude schopen kontrolovat miliony domácností, jak topí, protože na to prostě nejsou lidi. Od roku 2012 máme sice skvělý zákon o ochraně ovzduší, který zavádí i povinnosti pro provozovatele malých spalovacích zdrojů tepla (domácnosti), ale řídí se jimi snad jen 15 % domácností a nikdo to neřeší,“ říká Zdeněk Lyčka. Připomíná, že od roku 2014 papírově platí zákaz prodeje obyčejných litinových prohořívacích kotlů na uhlí, které plní jen nižší emisní třídy. Reálný stav věcí je ale podle něj jiný: „Přesto se jich stále prodávají tisíce, jen je prodejci deklarují jako kotle na slunečnicové brikety, a úředníci s tím nic nenadělají.“ Jedná se o podobnou skulinku v zákoně jako třeba v případě klasických žárovek. Ty už se ke svícení také prodávat nemohou, a tak je prodejci zákazníkům nabízejí coby „topná tělesa“ a výrobci starých žárovek se na výrobu těchto „topných těles“ přeorientovali lusknutím prstu a maximálně přetištěním etikety na krabici.
V době pro uzávěrku textu reagovalo Ministerstvo pro životní prostředí na popis situace s pokračujícím prodejem prohořívacích kotlů, které nesplňují současné podmínky (ekodesign). „Trh s kotli průběžně monitorujeme a případná porušení povinností při uvádění kotlů na pevná paliva na trh předáváme k řízení České obchodní inspekci. Pokud jsou prohořívací kotle v současnosti dodávány na trh, tak jde s velkou pravděpodobností o klamání zákazníka, který se tak může provozováním takového kotle vystavovat riziku nemalé sankce. Od roku 2020 smějí být na trh v celé EU dodávány pouze kotle splňující ekodesign,“ uvedlo ministerstvo.
Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu k budoucnosti plynových kotlů a k tomu, jakou ekonomickou zátěž mají s případnou výměnou očekávat čeští spotřebitelé, zjišťujeme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Dává vám zelená politika EU smysl?
autor: Jan Novotný
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
