Debakl, katastrofa, konec. Takové příměry zaznívaly v ústředích sociálních demokratů a komunistů po prohraných komunálních volbách. A podle Nachtmanna jsou také opodstatněné. Těžko si prý vzpomenout na nějaký slib, k němuž se v našich městech zavazovaly ČSSD nebo KSČM.

Sociální demokraté a komunisté podle komentátora nezajímali voliče ani v době, kdy to nejvíc potřebovali. Obě tradiční levicové strany tak na mnoha místech Česka zcela vymizely z politické mapy, což někteří hned interpretovali jako konec levice v zemi. „Nic není dál od pravdy. Socialisty i komunisty pouze nahradili noví hráči. Ti často říkají totéž, jen daleko lépe, moderněji. Řečí politického marketingu jsou prostě více sexy,“ dodává komentátor.

Obě strany však začaly mít na pořádný problém zaděláno už před několika lety, míni Nachtmann. Poukázal na to, že jen pár měsíců poté, co Andrej Babiš se svým hnutím ANO vstoupil do koalice s ČSSD, začal se jako ministr financí vůči sociální demokracii vymezovat sociálně líbivou politikou rozdávání na všechny strany. A vyplatilo se. „Tehdejší šéf ČSSD Bohuslav Sobotka se totiž tou dobou na radu svých poradců zaměřil na mladé liberální městské voliče a nechal Babišovi zcela volnou cestu k hlasům, které mu poté vyhrály několikery volby,“ připomněl.

Sociální demokracie v dobách největších úspěchů vlastně vždy fungovala jako svého druhu protestní strana, míni Nachtmann. Její členové roky závistivě pokukovali po Slovensku a straně SMER Roberta Fica. „Zvláště pod slabým Sobotkou mnozí naříkali a oblíbený ‚Robo‘ míval opakovaně největší aplaus na stranických sjezdech,“ píše komentátor s tím, že při svých bojůvkách pod nevýrazným předsedou socialisté přehlédli, že v Česku už jeden SMER je. A jmenuje se hnutí ANO.

Andrej Babiš si pro sebe vzal všechna tradiční levicová témata, zatímco sociální demokraté a spolu s nimi i komunisté jen bezmocně koukali s otevřenou pusou. Pro ČSSD a KSČM najednou nebylo místo. Bohužel pro obě partaje ale není jen Babiš, kdo jim prý pouští žilou. „On nabídl levicovým voličům perspektivu lepší budoucnosti a třídní spravedlnosti. O hlasy z progresivního okraje i nejtvrdšího jádra se ale postarali jiní,“ dodal Nachtmann.

Vedle Babiše, SPD a Pirátů, tedy stran, které tradiční levici zatápěly už při loňských sněmovních volbách, ukázaly podle Nachtmanna ty letošní nový fenomén. Zrodil se před lety v Praze 7 a začátkem října propukl naplno: Praha Sobě. „Stejně jako Piráti v sobě má zakódován vnitřní rozpor. Lídr aktivistické iniciativy Jan Čižinský je původně pedagog a člen konzervativní KDU-ČSL. To s sebou samozřejmě nese problémy, takže se mu občas stane, že nejdříve podpoří tradiční rodinu, aby si za pár hodin vzpomněl na své liberální já a podporu konzervativcům odvolával,“ míní komentátor.

Na tom ale jeho voličům zase nejspíše tolik nezáleží, jelikož dychtí po příběhu. Díky tomu dokáže stejně jako Piráti městským liberálům prodávat líbivou formou témata, která by tradiční levicí nikdy neprošla. Otázky rovnosti, vlastnictví či genderu, na něž se bez nejmenšího úspěchu zkoušeli zaměřit sobotkovci, tak dnes z úst moderní levice sklízí nadšený potlesk.

„Bude nesmírně zajímavé sledovat, jak posuny na levici promění českou politickou scénu v příštích letech. Již dnes je jasné, že levicový volič nikam nemizí, jen si hledá nové cesty,“ říká Nachtmann a dodává, že to je špatná zpráva pro ČSSD a KSČM, které budou mít těžký návrat. Sociální demokracie potřebuje především silného lídra, pak má šanci vrátit se na výsluní.

Původní zdroj ZDE

V době, kdy ve světě slaví úspěch Macron, Trump nebo Kurz a Česko si podmanil Babiš, není prý možné, aby ČSSD konkurovala Hamáčkem. KSČM je na tom podle slov komentátora o poznání hůře. „Vedle mocenského boje a přetahování mezi stalinistickým, byznysovým a modernistickým křídlem, řeší i přirozený úbytek voličů, kteří v partaji pomalu vymírají,“ uzavřel s tím, že tradiční levice bude mít co dělat, aby je nenásledovala.