Ve sporu, který se rozhořel původně mezi Polskem a Českem, jde o zásilky látky, která je podle Bruselu složená z kyselého dehtu z rafinace ropy, uhelného prachu a oxidu vápenatého. Podle ČR jde o palivovou směs vyrobenou za použití kalů ze sanace ostravských lagun.

ČR tvrdí, že tato směs je registrována u Evropské chemické agentury v souladu s evropským nařízením Reach o regulaci chemických látek. Evropská komise však dala za pravdu polské straně, která zásilku, původně určenou pro energetiku, odmítla přijmout s tím, že jde o nebezpečný odpad.

Pokud se příslušné orgány v zemi určení a v zemi původu nemohou dohodnout na tom, zda je nějaká zásilka odpad či ne, musí se s ní podle EK zacházet jako s odpadem - země původu ji tedy musí vzít zpět.

Advokát soudního dvora poukazuje na to, že komise sice upozorňuje na povinnost Česka převzít spornou zásilku zpět, zároveň však Brusel dovozuje, že povinnost zpětného převzetí zásilky odpadá, pokud nejde o odpad. Podle Wahlova názoru si argumenty komise odporují a celkově se její argumenty jeví jako „zmatené a neucelené“.