Podle Čestmíra, jak jednatele pojmenovala, se stačí podívat na mapu. „Praha má dobrou polohu, jsou tady všichni. Od Abdulů přes Mohamedy až po Seržu s Vasilem,“ uvedl. Podle něj se obchod se zbraněmi domlouvá jak v doutníkových klubech, tak uprostřed rušného centra. 

Čestmírova firma disponuje povolením Ministerstva průmyslu a obchodu, může tak vyvážet vojenský materiál do zahraničí. Děje se tak díky prostředníkům, kteří v Česku dlouhodobě žijí. Podle Čestmíra chodí cizinci za prostředníky, protože se znají. „Abdul pak vytipuje člověka, ke kterému přijít. Zjistíme, jak moc je to kryté penězi a papíry. Pokud je všechno v pořádku, rádi pomůžeme,“ říká zbrojař o jednom ze svých mužů. Podle jeho slov takový obchod může vynést až miliony dolarů. 

Největší zájem je podle jeho slov o sovětskou výzbroj ze sedmdesátých let. Zajímavá je však také skutečnost, že pro to, aby byl obchod výhodný, je potřeba prodat množství kolem 20 až 30 tisíc kusů zbraní společně s municí. 

„Když je domluvený objem a cena zakázky, přijde čas vyřešit klíčovou otázku: Jak obchod vyřídit s českými úřady. Ke každé zbrani, která legálně opouští Česko, musí obchodník získat souhlas hned ze tří ministerstev – vnitra, zahraničních věcí a obrany. Každé z nich plánovaný obchod posuzuje z jiného úhlu a své stanovisko posílá Licenční správě, která spadá pod ministerstvo průmyslu. Své slovo mají v celém procesu i tajné služby nebo ambasáda v zemi, kam zboží směřuje,“ popisuje MF Dnes s tím, že klíčovým dokumentem je mimo jiné certifikát koncového uživatele. Vláda prý také často vyžaduje i takzvanou superlegalizaci. Kontroluje tak, jestli razítko a podpis skutečně patří příslušnému ministerskému úředníkovi. 

„Tam ovšem pravomoci Česka končí – pokud je úředník v daleké zemi zkorumpovaný a razítkuje certifikáty, které by razítkovat neměl, mohou i radikální hnutí dostat do rukou oficiální, platný dokument,“ dodává MF Dnes. 

Jak však udává deníkem oslovený zbrojař, příkladem země, kde se dá certifikát získat nečestně, je Nigérie.