Doposud se za syrské uprchlíky vydávali především lidé ze zemí Blízkého východu a často i z Afriky. Německé úřady potom musí s pomocí syrských tlumočníků dokazovat, že tomu tak není. Než ale žadatel dostane pozvánku k pohovoru, často uplyne mnoho měsíců. Po celou tu dobu musí němečtí daňoví poplatníci těmto podvodníkům zajišťovat veškeré životní potřeby. Nestává se ale příliš často, že by se za syrské uprchlíky vydávali dokonce i Evropané.

Ačkoli zní něco takového bizarně, skutečně k takovému případu došlo. Jak hlásí německý deník Die Welt, za syrské uprchlíky se vydávala rodina z Ukrajiny, která přišla do Německa v září 2014. Zde požádala o azyl z pozice pronásledovaných uprchlíků ze Sýrie. V březnu následujícího roku přišlo rodině rozhodnutí Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF), které jim právo na azyl přiznalo. A to bez toho, aby je úředníci vůbec vyslechli.

Rodina ukrajinských podvodníků poté byla přemístěna do regionu Münsterland a požívala všech výhod, které Nemecko azylantům nabízí. V uprchlickém táboře však Ukrajinci udělali tu chybu, že se svému okolí otevřeně chlubili, jak snadné je dnes dostat v Německu azyl. I bez toho, aby museli promluvit byť jen jedno jediné slovo v arabštině. Brzy se celá záležitost dostala k úřadům a v polovině loňského dubna bylo ukrajinské rodině právo na azyl odňato.

Kdo by však čekal, že se ukrajinská rodina omluví a vrátí se zpět do své země, ten by se mýlil. Místo pokorné omluvy přišla velmi nečekaná reakce. Ukrajinští podvodníci podali proti rozhodnutí úřadů stížnost. „Rodina skutečně uplatnila své právo a podala proti rozhodnutí úřadu stížnost. Tak ostatně může učinit každý,“ uvedl mluvčí úřadu v Münsteru Ulrich Lau. Podle experta na právo Fabiana Wittreckeho nemá ukrajinská rodina šanci uspět.

Konečné rozhodnutí s největší pravděpodobností nepadne v nejbližších dnech, ale ukrajinská rodina může v příštích měsících očekávat rozhodnutí o deportaci zpět do své rodné země. Ale stejně jako v případě žadatelů o azyl ze zemí Blízkého východu a afrického kontinentu, německé úřady nemají prakticky žádné nástroje, jak zajistit, aby neúspěšní žadatelé o azyl Německo opustili. Musí se tak spoléhat na to, že tito lidé vezmou za vděk nabízenou jednorázovou finanční odměnou a opustí zemi dobrovolně.