Když má Horáček zpětně hodnotit svůj nápad kandidovat, považuje jej za vynikající. „Já nejsem posedlý tím, že bych musel být prezident, a už nikdy nebudu kandidovat. Bral jsem to jako příležitost přinést do politické kultury nějaká témata. Třeba to, že kandidát má být především transparentní, a proto jsem o sobě dal přehled, včetně zdravotního stavu. A tam si každý mohl přečíst, jak jsem na tom s játry a jiné věci,“ poznamenal mimo jiné známý textař a skladatel. 

Hovořil pak také o tom, jak je život nejistý. „Když soupeříte s ostatními a nemusí to být v institucionalizované hře, ale v životě, tak si zvyšujete pravděpodobnost svého úspěchu. Ne že by to muselo vyjít, ale když se věci věnujete a snažíte se kontrolovat své činy a nedělat věci náhodně, ale s nějakým plánem, tak si šanci určitě zvýšíte. Žijeme v pravděpodobnostní společnosti. Západní lidé se vzdali receptů jako katolické dogma nebo komunistické dogma. Víme, kam to vede, když vám někdo nabídne takovou jistotu. Proto žijeme v pravděpodobnostní společnosti,“ zmínil Horáček.

Podle jeho slov to, že člověk prohraje, to se stane. „Ale že to neunesete, to se stát nesmí,“ zmínil, že toto využil při prezidentské volbě. Do kampaně Horáček vložil 40 milionů, jak říká, získal však za to pocit, že do toho poctivě dal všechno, co mohl. „To je zásadní věc. Nabídl jsem zásadní témata jako transparentnost a úplnou nezávislost,“ sdělil s tím, že také potkal tisíce lidí a objel 550 míst. 

Závěrem se pak Horáček vyjádřil k tomu, zda někdy na prezidentskou kampaň vzpomíná. „Ne. První pravidlo člověka, co mě přivedl do herního prostředí, bylo: ‚Koukej se živejm do očí, ne mrtvejm do prdele.‘ Koukej se dopředu. Co bylo, nezměníš,“ uzavřel.