Tento týden tiskový mluvčí tálibů Zabíhulláh Mudžáhid oznámil, že jejich hnutí má pouze jednoho strategického partnera, a tím je Čínská lidová republika. Doslova řekl: Čína pro nás představuje fundamentální a jedinečnou možnost, protože je připravena investovat v naší zemi. Navíc bude spolupracovat na poválečné obnově Afghánistánu.

Konkrétně se zmínil o čínském projektu „Jeden pás, jedna cesta“, který považuje za obnovení historické Hedvábné stezky. Pak od obecných deklarací přešel ke konkrétním cílům čínských investic. ČLR se bude podílet na obnově těžebního průmyslu; konkrétně se zmínil o nalezištích mědi, jejichž exploatace se v nejbližší době obnoví a modernizuje právě zásluhou velkého souseda. Ten má pro Kábul představovat bránu na trhy celého světa.

Původní zdroj ZDE

S ohledem na zkušenosti třeba z Běloruska Bašta předpokládá, že čínské investice do těžebního průmyslu budou masivní a přijdou velmi rychle. „Stejně jako vybudování nezbytné dopravní infrastruktury, což se logicky zároveň spojí s projekty poválečné obnovy Afghánistánu. To všechno stojí a padá s otázkou budoucí stability země rozvrácené téměř půlstoletím válek,“ dodává.

Na základě dosavadní proklamace a kroků tálibů se podle Bašty ukazuje, že islámské hnutí v čase politicky velmi vyspělo. „Důkazem toho je například existence politického ústředí v katarském Dauhá. Jejich velmi silnou zbraní se stala diplomacie, jak směrem ven, tak hlavně dovnitř země.

Z hlediska čínských bezpečnostních zájmů jsou v jejich programu dva klíčové body: První se týká činnosti radikálních islamistických organizací al-Káidy a Islámského státu. Nadále mají být zakázané, stejně jako činnost uskupení Ujgurů z čínského Sin-ťiangu.

Druhý se týká produkce narkotik, zejména heroinu. Tálibán ústy svého tiskového mluvčího slíbil, že proti drogám bude tvrdě bojovat a jeho cílem je nový Afghánistán jako země bez narkotik. Tato otázka je pro Čínu kvůli opiovým válkám v 19. století mimořádně citlivá.

Ostudná vojenská porážka v nejdelší válce Spojených států a jejich spojenců z NATO představuje pro budoucnost Západu zřejmě ten menší problém. Ten větší podle Bašty nastane, až se Číně podaří její záměr „učinit z Afghánistánu výkladní skříň svých dobrých úmyslů a rychle exportované prosperity“.

„Kontrast mezi dvaceti lety válčení a pěti lety budování čínského hospodářského zázraku v jedné z nejzaostalejších zemí světa by nám mohl definitivně zlomit vaz,“ dodává Jaroslav Bašta.