Svět je podle profesora Lianga dostatečně velký na to, aby v něm mohly vedle sebe hospodářsky i politicky působit Čína i Spojené státy. „Mezi oběma zeměmi však ještě nikdy nebylo riziko otevřeného konfliktu tak velké. Když přišel čínský prezident s projektem ‚Jeden pás, jedna silnice‘, tak představitelé USA navrhli projekt ‚Nová hedvábná stezka‘. Podle názorů mnoha expertů je konflikt mezi oběma velmocemi nevyhnutelný,“ obává se čínský profesor, jenž se přímo účastní chystaného projektu v roli poradce. Soudí však, že studená válka skončila a politici by měli držet krok s dobou.

„V éře globalizace nestojí čínský projekt v opozici vůči USA, ale představuje otevřenou a klidnou výzvu ke spolupráci. Ostatně střední proud ve vládách i soukromém sektoru nemá na vyostření situace žádný zájem a dává to jasně najevo,“ konstatuje profesor Liang. Ve 21. století podle jeho mínění přináší spolupráce jen samé výhody a konflikt může oběma stranám pouze uškodit. „Všichni věříme, že čínsko-americká spolupráce může přinést mír a rozvíjení příležitostí na obou stranách. Ukazuje se, že civilizovaná konkurence a racionální spolupráce jsou v našem regionu vítány s otevřenou náručí,“ je přesvědčen Liang.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

„Čínská iniciativa v žádném případě nevylučuje participaci Spojených států, a naopak očekává jejich přímé zapojení do projektu. Čínská snaha o vybudování společných zájmů a strategická transparentnost by měly eliminovat obavy Spojených států a umožnit jim se do chystaného projektu bez obav začlenit,“ nabádá čínský profesor a konkrétně jmenuje tři způsoby, jak by mohly Spojené státy najít v projektu své místo. „Zaprvé mohou Američané vytvořit mezinárodní mechanismus tvůrčí části projektu. V rámci tohoto nového mechanismu mohou potom obě země sdílet pracovní sílu a vzájemně se doplňovat při svých aktivitách,“ zmiňuje Liang.

Zadruhé by z jeho pohledu bylo efektivní, pokud by se Spojené státy podílely na projektu v malém měřítku hned od začátku, což by mohlo položit pevné základy v důvěře obou mocností. „Obecně řečeno, v ekonomické sféře je mnohem větší šance na oboustranně výhodné vztahy než ve vojenské oblasti. Na začátku spolu mohou začít spolupracovat v rámci nově vytvořených společností. Spojené státy by si měly uvědomit, že regiony, na něž se vztahuje projekt, nespadají pod americkou nadvládu. Washington by proto měl na čínské snahy reagovat pozitivně,“ soudí čínský profesor.

„Zatřetí by měly jít Spojené státy s dobou, a i přes své pochybnosti čínský projekt podpořit. Je zřejmé, že samotná Čína se jej stejně nevzdá a bude jej i nadále plně podporovat. Stejně tak postupovala při vytvoření Asijské banky pro investice do infrastruktury (AIIB). Spojené státy mezi zakládajícími členy AIIB nefigurují, a přišly tak o velkou příležitost,“ konstatuje čínský profesor, ale na druhou stranu připouští, že mohou mít Američané o celé záležitosti jisté pochybnosti. „Přesto by bylo velkým přínosem, kdyby Washington nebránil americkým společnostem, aby se projektu účastnily. V takovém případě z toho budou americké firmy jen a jen profitovat,“ zmiňuje Xu Liang.