„Šikaně jako takové se zabránit úplně nedá. Ale s čím se dá pracovat – snažit se najít co nejefektivnější řešení problému. Dělat osvětu je fajn, ale klíčové je podle mě řešení, abychom přitom nezanedbávali důležité kroky,“ míní zakladatelka projektu. 

Impulsem pro založení tohoto projektu pro ni bylo zjištění, jak se k osvětě na toto téma staví v zahraničí. „Inspiroval mě projekt Nevypusť duši, který dělá osvětu o duševním zdraví. Já jsem to chtěla přenést do prostředí šikany,“ dodala Georgia Hejduk, která má sama poměrně rozsáhlé zkušenosti se šikanou.

Původní text ZDE

„Zažila jsem vše od fyzického násilí přes kyberšikanu až po pronásledování domů. Dostala jsem se kvůli tomu do psychických problémů, což bylo i motivací, protože jsem chtěla řešit to, co mě trápilo,“ zmínila. 

Následně pak již hovořila o tom, že je transgender člověk, což si podle svých slov uvědomovala už dlouho. „Člověk to cítí, ale neví, o co jde. Já to shazovala na pubertu. Když už jsem věděla, že to nepřejde a sílilo to, protože mi začaly růst třeba vousy a nebylo to příjemný, zhroutila jsem se a skončila v nemocnici. Nezbývalo mi nic jiného, než to začít řešit,“ podotkla Hejduk. 

Pro většinu lidí v Česku je podle jejích slov tohle téma pořád hrozně vzdálené, ale situace i přístup lidí se dle jejích slov lepší. A jak popsala proces změny pohlaví? „Nejprve se člověk musí objednat k sexuologovi, což je člověk, který provádí celým procesem. Následuje vyšetření u psychologa, který potvrdí diagnózu transsexuality. Jakmile je člověk rozhodnutý, tak se může objednat na vyšetření, které zjistí, jestli je člověk v pořádku, aby mohl brát hormony. Pokud ano, tak nastupuje na hormonální terapii a zároveň s tím začíná life test, což znamená, že v životě žije v té roli, do které chce vstoupit. Rok musí být člověk na hormonech a provádět life test, pak může požádat o komisi. Ta se koná každý měsíc kromě prázdnin. Komise pak schvaluje operaci. A nakonec po operaci si může člověk úředně zažádat o změnu pohlaví.“