Ekonomka z Brownovy univerzity Emily Osterová si myslí, že je čas na „covidovou amnestii“. Popisuje, jak na jaře roku 2020 chodila celá její rodina do přírody a všichni měli podomácku vyrobené roušky. „Měli jsme signál, který ten vepředu použil, že se někdo blíží a je potřeba si roušky nasadit,“ popisuje Osterová. A když nějaké jiné dítě přistoupilo moc blízko k jejímu tehdy čtyřletému synovi, ten na něj volal „sociální distancování!“

Osterová uznává, že tato opatření byla chybná a nikdo na procházce v přírodě koronavirus nechytil. A že látkové masky toho asi moc nezmohly. „Ale to je ono, to jsme nevěděli,“ podotýká.

V jejím oboru, tedy učitelství už vzniká konsenzus, že školy v USA byly uzavřeny příliš dlouho, neboť riziko vážného onemocnění z přenosu covidu v nich bylo relativně malé, zatímco následky na duševním zdraví studentů i na jejich studiu byly vysoké. Současná čísla o tom, kolik učiva nebylo probráno, jsou pro ekonomku varující. Ale dodává, že tyto informace v létě a na jaře roku 2020 nikdo neměl, pouze střípky. „Rozumní lidé byli na obou stranách debaty otevřít/neotevřít,“ tvrdí. Podobně podle ní uvažovali ti, kdo prosazovali vakcíny Johnson&Johnson, i když mRNA vakcíny jako Moderna nakonec vyhrály. Museli se zkrátka rozhodovat v období nejistoty. Dodává, že samozřejmě někteří lidé cíleně lhali a vydávali nezodpovědná stanoviska, ale většinou se jednalo o omyly lidí, kteří upřímně pracovali na zlepšení společnosti.

„Vzhledem k nejistotě se vyskytovaly skoro všechny pozice u všech témat. A u každého se ukázalo, že někdo měl pravdu a někdo se mýlil. V některých případech měli ti první pravdu, ale ze špatných důvodů. A v jiných případech měli až věšteckou orientaci v dostupných informacích,“ uvádí Osterová. A dodává, že ti, kdo měli pravdu, se mohou chtít chlubit a vyčítat, zatímco ti, kdo se mýlili, budou v defenzivě a budou zastávat pozice, které nekorespondují s fakty.