Pád Berlínské zdi byl podle tehdejšího ekonoma Prognostického ústavu velkým překvapením jak pro komunistické vládce v Československu, tak pro obyčejné obyvatelstvo. „Já musím říct, že i pro intelektuály. My jsme tím rychlým vývojem poněkud ztratili naši argumentaci v Československu. Vždycky říkáme, že Československo jde tím pomalým tempem reforem. To je československá realita. Neměli bychom z toho vinit jen politiky,“ poznamenal před takřka třiceti lety pro kamery rakouské televize ORF.

Tichá většina v Československu podle Klause tehdy neměla zájem na rychlejším provádění reforem. Pomalé reformy, k nimž podle Klause v 80. letech docházelo, byly to, co údajně Čechoslováci chtěli. Tak pravil pozdější největší obhájce volné ruky trhu  Václav Klaus 12. listopadu 1989. Tehdy tvrdil, že československá ekonomika je v tak velké nerovnováze, že není vhodné pouštět do ní volnou ruku trhu. Zvlášť ne, pokud nechceme projít složitou hospodářskou krizí.

„Decentralizace hospodářství nemůže zvýšit jeho výkonnost. Podle mého názoru bohužel opravdu ne,“ poznamenal Klaus svým charakteristickým stylem.

„Když Václav Havel prohlásil, že ‚Neviditelná ruka trhu páchá často velmi viditelné škody‘, tak se mohl inspirovat i u Václava Klause, který pár dní před revolucí varoval před problémy volné ruky trhu,“ poznamenal k tomu Rabas.

Jen o pár měsíců později Klaus hlásal, že musíme přejít na kapitalistický model, že musíme nechat působit volnou ruku trhu a podílel se jak na přípravě kuponové privatizace, tak na celkové transformaci hospodářství, na prodeji československých a českých podniků do rukou zahraničních vlastníků. A nakonec i na amnestii z roku 2013, kterou někteří čeští občané chápali také jako definitivní zavření dveří za některými zločiny a přešlapy privatizace.