Patrně nejzajímavější věcí na nástupu nové české vlády je zjištění, že z hlediska dodržení základního principu demokracie, tedy demokratického střídání vlád na základě výsledků voleb, proběhla vládní výměna nejkorektnějším možným způsobem.

Tento fakt staví na hlavu většinu dosavadních mediálních teorií a výkladů na téma, kdo je a kdo není v Česku vlastně demokratem.

Jak minulá vláda, tak Miloš Zeman, tak i Andrej Babiš byli posledních osm let systematicky označováni coby autoritativní totalitáři se sklonem k podpoře nedemokratických režimů, proruští a pročínští švábové, nevábná postkomunistická soldateska, rozhazovači veřejných financí, případně zastánci oligarchie.

Způsob, jakým byl komentován charakter Babišovy vlády, tvořil základní osu a identifikační postoj opozice, českých médií a díky přičinlivé práci části českých korespondentů i zahraničního zpravodajství. Prováděného soustavně, vytrvale a s velkou péčí.

S lehkou dávkou ironie je nutné poznamenat, že právě proces nástupu nové české vlády premiéra a proces střídání u moci tenhle pracně vytvořený opoziční i mediální konstrukt definitivně zbořil.

Babišova vláda nebyla nedemokratická ani v nejmenším.

Právě proces a průběh výměny u moci je identifikujícím okamžikem, kdy se rozhoduje o demokratickém charakteru jednotlivých aktérů v politice. Oligarchové, autoritáři, totalitní diktátoři se jen velmi neradi a neochotně vzdávají moci. Každou výměnu doprovází tvrdý zápas o moc, zahrnující obvykle demonstrace, generální stávky, pokusy o puč či převraty. V mírnějším provedení příslušný autokrat alespoň nasadí veškerou mediální, vlivovou nebo silovou strukturu pro udržení u moci, zavírá nebo ostrakizuje politické konkurenty a přirozeně, zastrašuje státní správu, úředníky, soudce, aktivisty nebo novináře.

Jak se ukázalo. Situace je úplně jiná.

Andrej Babiš sice počtem získaných mandátů vyhrál volby, ale prakticky neměl s kým sestavit vládu. Jeho dosavadní partneři se nedostali do Sněmovny. Babiš uznal porážku a připravil vládu k demisi.

Demisi své vlády v souladu s ústavou podal a osobně ji také doručil na Úřad vlády v řádu hodin.

Ministři vlády, jako Karel Havlíček, Alena Schillerová, Jana Maláčová, předali nastupujícím ministrům úřady i rozsáhlé a podrobné agendy bez sebemenšího zádrhele. Alena Schillerová i Jana Maláčová připravily nastupujícím ministrům podrobné stostránkové předávací dokumenty. V případě vicepremiéra a dvojministra Karla Havlíčka bylo třeba jeho agendu předat rovnou třem nastupujícím ministrům. Karel Havlíček předávaný dokument z Ministerstva dopravy i zveřejnil. Dokument zahrnuje podrobný výčet dokončených i rozpracovaných dopravní staveb, dálnic, železnic, VTR, projekty vodní, letecké dopravy, projekty datové infrastruktury, dálniční známky a desítky dalších okruhů, na které může nastupující vláda plynně navázat.

Hladce a v přátelském duchu předal resort Ministerstva vnitra Jan Hamáček Vítu Rakušanovi a stejně tak tomu bylo i u dalších ministrů.

Vláda pracovala do posledního okamžiku. Ministr Havlíček poslední den v úřadu otevřel úsek dálnice D11. Premiér Andrej Babiš předal vládu, poskytl Úřadu vlády dary ze státních návštěv, napsal premiéru Fialovi v intencích americké tradice prezidentské výměny osobní dopis. Svou osobní předávku okomentoval formou veřejného bulletinu se stručnou bilancí vlády anebo například dokumentu, kde zhodnotil, jakým způsobem vláda zrekonstruovala vládní budovy.

Zhruba takhle vypadala předávka vlády v podobě smrtelného ohrožení demokracie.