„Každý, kdo někdy v Praze organizoval veřejné shromáždění, dobře ví, že je marné pořádat tyto akce v blízkosti budov Parlamentu ČR, neboť to legislativa nedovoluje,“ upozorňuje Lenka Procházková, která se zamýšlí nad tím, jak vůbec něco takového mohlo v tom případě nakonec projít.

Následně zdůraznila, že v příloze zákona 252/2016 Sb. jsou adresně vypsána místa, kde jsou shromáždění nezákonná. „Jako první je uvedena Sněmovní ulice v Praze 1. Mohu dosvědčit, že i při pouhém sbírání podpisů na petici jsou aktivisté postávající u petičního stánku umístěného na protějším chodníku v dohledu budovy Sněmovny vždy legitimováni a policie průběžně monitoruje jejich pohyb,“ dodala.

Řvoucí a pískající lidé za vraty Sněmovní podle Procházkové ukázali, jak křehkou pozici má v naší republice zákon, když i policisté, kteří jej mají chránit, mohou přijímat a plnit rozkazy k jeho porušení. „Průběh středečního večera a noci ukázal i slabost silového ministra vnitra, když nedokázal rozhodnutím dát ulici před Sněmovnou jménem zákona vyklidit,“ doplnila.

K rozklíčování středečního večera a noci mohou podle spisovatelky situace, které jsme mohly vidět v přímém přenosu. „Například narážky některých opozičních politiků z tzv. Demobloku vyslovené do mikrofonu v jasně ozářeném sále Sněmovny. Z oněch provokujících odkazů na probíhající demonstraci bylo zřejmé, že mezi nezákonným srocením pod okny a některými zákonodárci v sále je souhra,“ míní.

Jejich záměrem prý ale nebylo zvrátit závěrečné hlasování. Účelem podle Procházkové bylo testování, kdy Demoblok vyslal vládě jasný vzkaz. „A to ve smyslu: Pohleďte na tu nezákonnou demonstraci přímo u vrat Sněmovny, kterou média ochotně přenášejí. Tak ukažte, co jste s tím schopni udělat!“ dodala.

V tomto testu podle ní lidsky obstál premiér, když se dokázal postavit tváří v tvář agresivnímu davu. „Politicky však vláda u občanů důvěru ztratila ještě dřív, než ji od poslanců získala. Neboť ukázala, že toleruje nezákonné prostředky z obavy, aby policejním zásahem nepopudila ‚lid obecný‘ a nerozpoutal se nějaký Majdan,“ řekla Procházková, podle které však stačilo na obou stranách úzké Sněmovní ulice včas postavit  zábrany a použít tlampače.

Průzkum bojem, jehož jsme byli svědky v průběhu středečního večera a noci na čtvrtek, předznamenal, jaké nátlakové prostředky jsou schopni někteří opoziční politici uplatňovat v budoucnu, upozornila spisovatelka. Současně však tento test podle jejího názoru naznačil, že vláda, která není schopna ve jménu zákona jednat ani „doma“, jen stěží najde sílu a odvahu k hájení zájmů České republiky a její legislativy na mezinárodním kolbišti.

Původní zdroj ZDE.

„Vědomé porušení zákona, ke kterému v přímém přenosu došlo, nebude-li zahájeno jeho transparentní vyšetřování podle hesla: padni, komu padni, může být prvním krokem k předčasným volbám,“ uvedla Procházková s tím, že nátlakové metody podobné fašistickým jsou s demokracií stejně neslučitelné jako někdejší komunistické praktiky užívané při získávání moci a zastrašování politických protivníků.

„Každý, kdo tyto metody užívá, a každý, kdo jejich užití nezabrání, ačkoliv k tomu má kompetence a oporu v zákonu, patří před soud, a nikoliv do zákonodárného sboru, neboť se podílí na vytvoření nebezpečného precedentu,“ uzavřela.