Po útocích v Německu jsou sociální sítě plné otázek, zda k těmto událostem bude docházet každý den. Jak Žaloudek uvádí, ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek podotýká, že žijeme v nebezpečném světě, předseda ODS Petr Fiala poukázal na to, že jsme ve válce, kterou jsme si nevybrali, a ministr financí Andrej Babiš se vymezil proti přijímání jakýchkoliv uprchlíků.

A německá kancléřka Angela Merkelová po tom všem opakuje větu „My to zvládneme“. „Působí to samozřejmě, říká přece to, co má kancléřka říkat, uklidňuje a nepolevuje z principů, na kterých demokracie stojí. Jak nesamozřejmě to ale zní se znalostí české debaty,“ podotýká Žaloudek. Podle něj lze z poslední doby v Německu označit za islamistické jen dva z útoků. „Oba byly až směšně neúspěšné, ‚rekruti‘ Islámského státu se ukázali jako celkem neschopní, navíc prokazatelně se záznamy na psychiatrii, což je v očích případných následovníků jistě znedůvěryhodňuje,“ podotýká Žaloudek.

Původní text ZDE.

„(Nejen) Babišova rétorika navíc naznačuje, že jde o důkazy jakési nepovedené integrace, jako by zkušenost ukazovala, že uprchlíci z Blízkého východu jsou z definice neintegrovatelní. Mluví o lidech, kteří ‚nedostali azyl‘ (jako by se mstili), což ale platí jen o činu atentátníka z Ansbachu, používá tedy princip kolektivní viny dokonce na základě jediného případu. Podobné buranské výroky jsou v Bavorsku, kde je dnes z přistěhovalecké rodiny každý pátý a příklady jejich úspěšné integrace jsou viditelné na každém kroku, naprosto nepředstavitelné. Cyničnost takových vět je znásobena faktem, že útočí i na všechny mrtvé z mnichovské tragédie,“ poukázal Žaloudek. 

Závěrem pak srovnává bilanci německých obětí islamismu a počet obětí pravicového násilí. „Je zajímavé srovnat bilanci německých obětí islamismu s počtem obětí pravicového násilí - od roku 1990 nejméně 156 mrtvých. Nyní k nim můžeme připočíst i oběti z Mnichova. Bez obětí na životech zatím kupodivu zůstává i nová záliba německé extrémní pravice - zapalování ubytoven pro uprchlíky (přes 1600 případů jen za rok 2015). Ten nepoměr je flagrantní, ale i v Německu slyšíte běžné lidi se strachem mluvit spíše o islamismu. Je strach mainstreamu z neonacistického terorismu menší i proto, že ‚bílí‘ Němci počítají s tím, že zrovna je si extrémní pravice na mušku nevezme?“ ptá se Žaloudek a dodává, že i v Německu stále platí, že je pravděpodobnější, že se udusíte prostěradlem ve vlastní posteli, než že vás zabije nějaký zfanatizovaný muslim.