Lékařka Samíra Sibaiová v současné době působí v pražské Fakultní nemocnici Motol. Narodila se v Česku, její matka je Češka, otec Syřan. V pěti letech se přestěhovali do syrského města Homs, které je dnes ze sedmdesáti procent zničené. Tam žila 25 let, pak nějaký čas byla v Egyptě a před rokem a půl se vrátila do České republiky. V libereckém kině Varšava promítala fotografickou prezentaci toho, jak vypadala Sýrie před válkou a teď. Stručně řečeno, značně rozdílně. „Představa o Sýrii je často chybná. Někteří lidé si myslí, že jde o pouštní zemi s velbloudy, palmami, stany. Ve skutečnosti země kolem Středozemního moře jsou kolébkou lidské civilizace. Damašek je dnes nejstarším obydleným hlavním městem na světě. Allepo, které teď ničí bombardování syrského režimu a ruského letectva, je vůbec nejstarší obydlené místo na světě,“ vysvětlila lékařka.

Masakr ve městě Hamá

Promítá i fotky z Palmýry či města Hamá. „Tady proběhl v osmdesátých letech obrovský masakr, když se město pokusilo o odpor proti režimu Asada staršího. Nechal ho obklíčit vojskem, bombardovat tanky a dělostřelectvem. Zahynulo tu až padesát tisíc lidí. I někteří moji příbuzní, protože moje babička odtamtud pochází. Je to zapomenutý masakr, příliš se o něm ve světě nemluví, ale Syřané na něj nikdy nezapomněli,“ objasnila. V Sýrii tvoří obyvatelstvo různorodou mozaiku. „Kromě Arabů tam žijí Kurdové, Čerkesové, Arméni. Je tu i neskutečná rozmanitost, co se týče náboženských skupin. Jsou tam jedny z nejstarších křesťanských církví na světě. Kromě klasických církví, jako jsou řeckokatolická, evangelická, různé východní církve. Z muslimů kromě většinových sunnitů tam máme šíity, jezídy, druzy. Takže to byla země, kde to fungovalo po stovky let. První premiér po osvobození od Francouzů byl křesťan. Pokud někdo tvrdí, že režim diktátora Asada ochraňuje sekulární stát, tak to je lež. Nemohli bychom mít dodnes vedle sebe kostely a mešity, kdybychom byli národ fanatiků,“ zdůraznila.

České rodiny bez pomoci v rozbombardovaném Homsu

Na jedné z fotografií má vyfocené české a slovenské ženy. „Měly jsme takový klub, bylo nás kolem pětačtyřiceti. Scházely jsme se pravidelně, byly jsme zapsané jako krajanský spolek. Je hrozně smutné, že česká vláda, když vypukl v Sýrii konflikt, nás naprosto ignorovala. Neposlali žádné letadlo, aby evakuovalo české občany, nepomohli, ani nenavrhli způsob, jak pomoci těm rodinám. Češek bylo 25, ostatní byly Slovenky. Je to ale pětadvacet rodin. Někteří nemohli přijet do České republiky, protože by tu skončili pod mostem. Potřebovali by pomoc. Neziskové organizace jim pomoc poskytnout nemohly, protože to nejsou uprchlíci, ale čeští občané. Takže zůstali v takovém vakuu. Několik rodin zůstává bez pomoci v Homsu. Paní česká velvyslankyně (Eva Filipi - pozn. red.) je naprosto ignoruje. Ač jsme čeští občané, považuje nás za občany druhé kategorie. Nikomu z nás nepomohla,“ rozhořčila se Samíra Sibaiová.

18. března 2011 padli první mrtví

Pak se řeč stočila k začátku současného dlouhého a beznadějného konfliktu. „Nějaké děti ve věku od deseti do patnácti let popsaly ve městě na jihu Sýrie stěny politickými hesly. Zatkla je tajná policie. Odvlekli je, mučili, odtrhávali jim nehty. Když za ně přišli rodiče orodovat, řekli jim, ať na ně zapomenou. Tehdy propukly první demonstrace, aby ty děti pustili, a starosta města za to nesl odpovědnost. Starosta reagoval tak, že na demonstrující poslal policii, která na ně začala střílet. 18. března 2011 tak padli první mrtví,“ konstatovala. Lidé podle ní v té době ještě tak úplně nevěřili, že je Asad takový diktátor. `Hodně se prezentoval tak, že je vlastně demokrat a že ta stará garda jeho otce ho nenechá, aby byl takovým demokratem, jakým by být chtěl. Spolu s manželkou, které se teď přezdívá Marie Antoinetta, se často fotili, chodili na představení. Část lidí mu to věřila a začala volat po tom, ať prezident nastolí spravedlnost. Byla vyslána delegace k němu. Ale starosta toho města byl jeho bratranec. A prezident jim soukromě sdělil, že ho přece nemůže odvolat, že by se tetička zlobila. Neudělal nic,“ vypráví lékařka.

Otřesná asadovská diktatura od roku 1970

Pak už se demonstrace rozjely a povstala celá Sýrie. „Samozřejmě nešlo jen o tento incident, který způsobil povstání. Bylo to kvůli potlačovanému zoufalství a zlobě. Od doby, kdy se v roce 1970 Asad starší vojenským pučem zmocnil vlády, Sýrie žila v otřesné diktatuře. Předtím, mezi rokem 1946 do roku 1970, se tam vystřídalo asi patnáct vlád. Většina celkem demokratických na tamější poměry. Jeden prezident dokonce dobrovolně odstoupil, což je unikát v arabských zemích. Byla to země, která nebyla zrozena k diktatuře. Hledala si svoji cestu. Jenže pak byl se vším konec. Nastala vláda jedné strany,“ objasnila. Čím déle to trvalo, země byla vykradenější. „Každý věděl, že stačilo jedno neopatrné slovo před nevhodným člověkem a člověk mohl zmizet. To bylo na denním pořádku,“ řekla o životě v Asadově diktatuře.

Salvy ze samopalů zkosily demonstranty, buldozery je sebraly

Vypráví i o demonstracích na náměstí ve „svém“ městě Homsu, kde si lidé zpočátku naivně mysleli, že stejně jako v Tunisku či Egyptě budou demonstrovat, dokud vláda neudělá reformy. „Bylo to tam krásné, zpívalo se, zúčastnily se rodiny i s dětmi. Také moji rodiče. Ti pak večer šli domů. V noci náměstí obklíčily vládní jednotky se samopaly. S rodiči jsem v té době mluvila přes Skype, takže jsem mohla poslouchat nepřetržité salvy ze samopalů, které byly deset minut pěšky od našeho domu. Pak přijely buldozery, sebraly mrtvé a hadicemi vystříkali krev. Dodnes se neví, kolik tam bylo mrtvých,“ upozornila.

Syřané věřili, že svět se nebude dívat, jak nějaká vláda vraždí svůj národ

Mírumilovné demonstrace vydržely v Sýrii docela dlouho. „Protože lidé věřili, že svět se nebude dívat na to, jak nějaká vláda vraždí svůj národ. Věřili v mezinárodní právo a mezinárodní organizace a ukázalo se, že jsou ve skutečnosti velmi naivní. Od jara 2011 do poloviny roku 2012 neexistovala ozbrojená opozice. Stovky tisíc lidí v celé Sýrii demonstrovaly. Vláda od začátku jenom střílela a potom začala házet i tříštivé bomby. Jedna zasáhla i mého strýčka, naštěstí přežil. Hrozné bylo, že když ho k nám přinesli, museli naběhnout dobrovolníci a utírat krev před naším domem i ze zahrady. Protože vláda hledala zraněné, aby je zatkla,“ sdělila. „Když v Sýrii začaly vládní síly shazovat na města barelové bomby a pokračovalo to a svět se k ničemu neměl, vznikla Syrská svobodná armáda. Částečně z lidí, kteří nechtěli střílet do civilistů, někteří byli i dost vysoce postavení armádní důstojníci. Nejdříve jen chránili demonstrace, aby na ně nemohli útočit vládní žoldáci. Pak začali i aktivně bojovat. Čím déle se to táhlo, tím více lidí začalo investovat peníze do různých skupin. Některé se začaly označovat za islamistické, protože jen tam mohly získat sponzory ze Saúdské Arábie. Jako kluci od nás z Homsu. Byli součástí Syrské svobodné armády. Nechodily jim peníze ani zbraně. Tak se naoko přidali k nějaké islamistické skupině, aby se k nim peníze a zbraně dostaly. Nakonec koncem roku 2013 obrovského chaosu v zemi využily teroristické organizace a Islámský stát začal nabývat na síle,“ konstatovala.

Pro režim byli teroristé požehnáním z nebes

Režim podle ní byl nesmírně nadšený, že se konečně teroristé objevili. „To bylo pro ně požehnání z nebes, že mohli před světem ukázat, že bojují s teroristy. Je známo, že některé z vůdčích osobností Islámského státu byly předtím ve vězení a pak propuštěny. Asad od začátku tvrdil, že bojuje s teroristy. Potřeboval je. Jenom nečekal, že budou tak efektivní. Občas se s nimi dokáže i dohodnout. Jako když Rusové údajně osvobodili Palmýru. Je to město uprostřed pouště, placka. Islámský stát se pohodlně přes poušť stahoval do bezpečí, všechny svoje vozidla i artilérii, aniž ruské bombardéry jakkoliv zasáhly. Nikdo nechtěl Islámský stát doopravdy porazit. Oni je chtějí jenom omezit na nějakou menší oblast, kterou jsou ochotni obětovat. Aby mohli pořád říkat, že bojují s teroristy,“ vypozorovala.

Vláda bombarduje i uprchlické tábory

„Když se někdo ptá, proč Syřané nevezmou zbraň do ruky a nebrání svou vlast, jsou na to dvě odpovědi – část Syřanů se zbraní v ruce opravdu bojuje. Ale proti tankům a dělostřelectvu se dost špatně bojuje puškou. Od začátku jsme volali ani ne tak po intervenci, ale po vyhlášení bezletové zóny. Stačilo by, aby přestaly letecké útoky a část lidí by se vrátila a postavila rozbořené domy. Anebo by žila v táborech uvnitř Sýrie. Málokdo má chuť se tahat po celém světě, kde se na něj dívají, jako by měl prašivinu. Ale už se stalo přinejmenším dvacetkrát, že vláda uprchlické tábory bombardovala,“ prozradila lékařka.

O Rusech si těžko dělat iluze. Ale své občany evakuovali a česká vláda ne

Na některých místech podle ní i vznikly občanské iniciativy. „Ale to nepomůže, když kdykoliv může přiletět vládní vrtulník a vpálit raketu do školy či nemocnice. Nikdy tam nebude bezpečno. Nezdá se, že by ten konflikt chtěl někdo řešit,“ povzdechla si. „Pořád je to vlastně jednoduché. Asad je diktátor, který si přivedl žoldáky – Republikánskou gardu z Íránu, šíitský Hizballáh, což je mezinárodně uznaná teroristická organizace. Vozí si žoldáky i z Afghánistánu. Podporuje ho ruské letectvo, o kterém si někdo těžko bude dělat iluze, že by jim záleželo na civilistech, dokonce i na vlastních civilistech. V této souvislosti je smutné, že Rusové své občany evakuovali a česká vláda ne,“ zdůraznila.

Kdokoliv po Asadovi už nebude mít tu vraždící infrastrukturu

„Na druhé straně máte národ, Syrskou svobodnou armádu, spoustu bojůvek i těch, kteří si z války dělají byznys. Ale pořád každá alternativa je lepší než režim, který tam má zapuštěné kořeny 45 let, který pronikl do všech sfér života. Který má tajné služby, pro něž je ministr nikdo, parlament nikdo. V Sýrii vládly tajné služby, ostatní bylo naoko. Kdokoliv se dostane k moci po Asadovi, nikdy nebude mít tu šílenou vraždící infrastrukturu, kterou by mohl národ utlačovat. Vzhledem k tomu, že už lidé nemají trpělivost, tak po pádu vlády, který musí nastat, bude v Sýrii dlouho nebezpečná a složitá doba, ale věřím, že to nakonec musí dopadnout relativně dobře,“ zadoufala.

Utrpení utíkajících Syřanů se neliší od utrpení vyhnaných Čechů ze Sudet či Židů z Německa

Za syrskou tragédii je podle ní zodpovědný celý svět. „Není to tak, že by se někdo zabíjel a ostatní s tím neměli nic společného. Máme OSN. Všechny země jsou jejími členy. Předpokládá se, že má konfliktům když ne předcházet, tak aspoň snažit se je omezit. Ne zbaběle zalézt a tvářit se, že se jich to netýká. Pochopitelně není řešením, aby všichni Syřané přesídlili do Evropy. Ale to, že houfně utíkají, není jejich chyba. Je to chyba celého světa,“ domnívá se. „Utrpení Syřanů, kteří prchají před válkou, diktaturou, před smrtí, se nijak neliší od utrpení jakéhokoliv jiného národa, který se dostane do podobné situace. Je to stejné, jako když Češi museli kvůli Hitlerovi uprchnout ze Sudet. Jako když Židé utíkali z nacistického Německa a všude je odmítali a prohlašovali za problematické a za možné německé agenty. To je stejné, jako když se teď o Syřanech říká, že jsou to možní agenti a teroristé z Islámského státu. Vždycky je to svět, který chce odsunout odpovědnost od sebe,“ okomentovala.

Asad mnohem dříve vraždil stejně brutálně jako Islámský stát

Kolik je vlastně obětí syrského konfliktu? „Spojené národy několik let tvrdily, že je jich 250 tisíc. Pak už se jim začali všichni posmívat, takže teď připouštějí, že by jich mohlo být půl milionu. Jsou stovky tisíc lidí, kteří zmizeli, pravděpodobně mrtví, nebo ve vládním vězení. Největší masakry jsou způsobené letectvem a dělostřelectvem. Ostřelováním. Ze začátku války skupinky vládních žoldáků obklíčily nějakou čtvrť, vtrhly tam a lidi včetně žen a dětí tam přímo podřezaly,“ uvedla a vyjmenovává jí známé případy takovýchto brutálních zločinů. „Přijde mi ironické, že se mluví hodně o tom, jak Islámský stát někde vyvraždil všechny lidi. Ale nemluví se o tom, že Asad udělal mnohem dříve to samé v podstatě stejným způsobem,“ upozornila lékařka, která čelila řadě dotazů jak v oficiální a pak i v neoficiální části besedy.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE