Uprchlíci, vítejte. Solidaritu s uprchlíky přijímám. Nenávist ti nesluší. Pod těmito hesly probíhala právě před osmi lety, na podzim 2015, první migrační krize.

Evropou tehdy bez kontroly putoval asi milion běženců z Afriky či Asie, kteří o sobě dost často říkali, že prchají z válkou zasažené Sýrie. A to i v četných případech, kdy jejich vzhled vzbuzoval vzhledem k tomuto tvrzení minimálně zdvořilou pochybnost.

Instruktáž, co o sobě říkat, aby v Evropě získali azyl a z něj vyplývající sociální výhody, mezi putujícími běženci zcela otevřeně prováděli zástupci neziskových organizací. Největší žně samozřejmě měli v zemích, které tato vlna zaplavila nejvíce. Ale i v Česku se tehdy objevila řada nevládek, ochotných radit, jak z České republiky získat co nejvíce.

Podle sociologa Petra Hampla jsou lidé působící v těchto organizacích osobně přesvědčeni, že skutečně dělají svět lepším místem, a také, že mají nad většinovou společností morální převahu.

„Mezi jejich členy jsou příslušníci nejbohatších rodin. Dokážou ovlivnit a často v podstatě řídit státní správu a velká média,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Hampl. Amorálností a bezskrupulózností se přitom podle něj mohou rovnat gangům, zabývajícím se únosy. Jen jsou mnohem silnější.

„Nejvýznamnější české multikulturalistické politické neziskovky jsou Organizace pro pomoc uprchlíkům, Sdružení pro integraci a migraci a Člověk v tísni,“ shrnuje pro ParlamentníListy.cz Robert Kotzian, právník a autor knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci.

Zatímco Člověk v tísni je znám jako neziskovka vystupující prakticky všude, kde se rozdělují veřejné peníze, dvě další se specializovaly právě na pomoc uprchlíkům. Do veřejné debaty také dodaly dvě nejvýraznější tváře, žádající o co nejširší a nejvšestrannější pomoc.