O co se jedná? V roce 2016, když Tomáš Ortel ze stejnojmenné skupiny dostal stříbrného Slavíka v kategorii Zpěvák roku, romský rapper Radek Banga nejdříve začal nesouhlasně pískat a pak opustil sál. „Když skupina Ortel začala přebírat ceny Českého slavíka, zvedli jsme se a protestovali. Udělali jsme to slušně, bez nadávek, demokraticky,“ tvrdí Banga na svém facebookovém profilu.

Za tento protest sklidil těžkou palbu na sociálních sítích. „Já svůj protest vyjádřil ve virtuálním světě a následoval zřejmě doposud největší internetový rasově motivovaný útok v dějinách ČR. Přes 18.000 komentářů, z toho minimálně půlka splňovala podmínky trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení,“ tvrdí zpěvák.

Umělec se kvůli výhrůžkám a rasistickým útokům obrátil na policii a soudy. Jedním z komentářů takto vyšetřovaných byl ten od 21letého Davida Šmída: „Ano, tak se tleská nacismu, teď už zbývá rozšířit ho co nejvíc to půjde, protože takový k.koti černí, Židi a tak dál musí opustit naši vlast, bílou vlast, Evropu a táhnout někam do p.dele, nebo ještě lépe je poslat do plynu jako dřív.“ Nora Fridrichová informovala, že za tento výrok soud pisateli uložil trest, neuznal však Bangu jako poškozeného. „Soud měl za to, že i když autor umístil příspěvek na facebookový profil zpěváka, byl spíše obecný a nemířil přímo na něj,“ dodávala moderátorka.

Repro ČT

S tím se Banga nesmířil a případ se nakonec dostal před Ústavní soud. A ten rozhodl, že Banga poškozeným je. Prý bylo porušeno stěžovatelovo právo na přístup k soudu a i když jsou výroky obecné, tak to podle Ústavního soudu neznamená, že nejsou mířeny na konkrétního člověka. „Nález Ústavního soudu dává podobně poškozeným naději, že už nesmí být přehlíženi, ani za urážky ve virtuálním prostoru,“ dodala Fridrichová, co může tento nález znamenat. Sám odsouzený David Šmíd tvrdí, že se případ „moc hrotí“ a neví, proč se zachází tak daleko. Je to podle něj zbytečné.

Šmídův výrok nebyl zdaleka jediný, který se pod Bangovým vysvětlením, proč odešel z Českého Slavíka, našel, ani jediný, který byl vyšetřován, a ani jediný, kde padl od soudu trest. Podobné vzkazy a výhrůžky chodily i jeho bratrovi. Podle pořadu 168 hodin padlo zatím 10 pravomocných rozsudků v kauze vyhrožování Bangovi. Z toho šest soudci řešili bez hlavního líčení soudním příkazem, nejčastějším trestem byla podmínka. A jako poškožený je Radek Banga zmíněn jen ve třech rozsudcích. Dohromady se prý policie zaměřila na 52 výroků a prověřovala 21 pisatelů.

Repro ČT

Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě tvrdí, že tento nález může přimět lidi k větší opatrnosti, aby dodržovali zákon i na sociálních sítích, protože doteď se prý řada z nich cítila chráněna internetovou anonymitou.

Banga se k nálezu vyjádřil v dlouhém příspěvku na Facebooku. Děkuje právnické organizaci In Iustitia, která se zabývá útoky z nenávisti a je sponzorována mimo jiné i z nadace Open Society Fund. A říká: „Měl jsem na výběr – buďto stáhnout ocas a schovat se do kouta, nebo něco udělat a začít se bránit. Ne jen kvůli sobě a mojí rodině, ale kvůli KAŽDÉMU, kdo prožije to, co jsme museli prožít já a moji bližní. Víte, dokud to nezažijete, nemůžete pochopit, jak šílené to je. Člověka to navždy změní. První měsíce žijete v paranoii. Po smršti takové nenávisti se několik měsíců nedokážete vůbec radovat ze života. Jakmile začaly výslechy Police ČR, často se vy cítíte jako pachatel a nikoliv jako poškozený.

Nakonec přijde první verdikt z Kladna. Vy čekáte, že spravedlnost je ve 21. století základním předpokladem, se kterým k soudu jdete. Verdikt je ale tak absurdní, že vaše naděje v podstatě klesnou k nule. Dostane v podstatě legračních 100 hodin prospěšných prací a navíc (což je nejhorší) SOUD VÁS NEVEDE JAKO POŠKOZENÉHO. Když jsem verdikt slyšel, přišel jsem si jako v noční můře. Jak po tom všem může ten soudce říct, že já nejsem ‚ten poškozený‘? To snad nemyslí vážně? To mě skutečně dostalo úplně na začátek. Přišlo zklamání, vyhoření naděje. A ten pachatel... byl to mladý kluk, říkal jsem si, no dobře, tak dejme tomu. Šlo mi hlavně ale o to, aby ten soud UKÁZAL TÉTO SPOLEČNOSTI, ŽE MY KONKRÉTNÍ JEDINCI SE MŮŽEME NĚJAK BRÁNIT. My POŠKOZENÍ.“

Od začátku jsme věděli, že není možné najít všechny. Ale když už se našli, chtěli jsme, aby soudy dali této společnosti JASNÝ SIGNÁL. Policie i okresní soudy dostali velkou šanci změnit svět internetu. Bohužel v případě dalších verdiktů jsem pochopil, že existuje skupina lidí, jež z nějakého důvodu nechce posun ve světě kriminalistiky a už vůbec ne ve světě soudců. Ani netušíte, jak absurdní věci jsme si museli vyslechnout v dalších případech. Jak s námi někdy jednali nejen soudci, ale i policie. Opět jsme měli na výběr – vzdát to nebo z posledních sil zkusit bojovat. Myslím, že nebýt Kláry Kalibové, možná bych to v určitou chvíli již vzdal. Po letech jsem najednou dospěl k přesvědčení, že spravedlnost zkrátka neexistuje. Že ty hnusy, co píšou lidé na internetu, jim nakonec projdou. Jenže my to nevzdali ani teď. Věděli jsme, že máme zodpovědnost nejen vůči nám samotným, ale také vůči KAŽDÉMU V BUDOUCNOSTI, JENŽ PROŽIJE TO, CO MY.