„Jestli je něco špatně založeno, přináší to trvalé problémy a končí to špatně,“ soudí bývalý místopředseda ODS a dodává, že totéž platí pro zahradu, základy domu i těžbu uhlí.

Existuje prý základní shoda, že ložiska nerostných surovin nepatří majiteli pozemku, ale státu. Jeho občané by tedy z dobývání nerostů měli mít prospěch. Existují prý dvě cesty, jak toho docílit. Český kreativní duch však našel cestu třetí, jenže mu nedošlo, že je nesmyslná.

První cestou je, že těžařskou společnost vlastní stát, který následně čerpá do rozpočtu příjmy a případně sanuje ztráty, včetně případných sociálních nákladů. Druhou cestou je, že stát své ložisko za účelem vytěžení pronajme. Nájemce pak přebírá všechna práva a závazky, včetně ekologických a sociálních nákladů.

Nefunkční česká cesta je prý někde mezi. Ložisko se nepronajímá, ale rovnou prodává, a to se vším všudy, dokonce včetně bytů pro horníky. Cena se vypočítá velmi záhadným způsobem a ve smlouvě se neošetří téměř nic. „Veškeré zisky shrábne těžební firma a následné výdaje zaplatí daňoví poplatníci,“ shrnuje Macek inovativní těžařskou strategii. 

Co přesně napsal Miroslav Macek:

Už před drahným časem jsem k nápadu sanovat z kapes občanů útlum Dolu Paskov napsal:
Jestli je něco špatně založeno, přináší to trvalé problémy a končí to špatně. Což platí pro zahradu, základy domu i zacházení s ložisky nerostných surovin. Pokud se totiž shodneme na tom, že ložiska nerostných surovin nepatří majiteli pozemku, ale státu, tedy všem jeho občanům, kteří by z jeho exploatace měli mít prospěch, pak existují jen dvě cesty, jak toho docílit.

První z nich je tradiční: Těžařskou společnost vlastní stát a příjmy putují do státního rozpočtu, zrovna tak jako jsou z něho placeny případné ztráty a náklady na útlum těžby, včetně nákladů sociálních.

Druhá už tak tradiční není: Stát vypíše na exploataci ložiska výběrové řízení, jehož součástí je cena za udělení licence na dobu určitou a závazek na odstranění ekologických škod v plném rozsahu a hrazení veškerých nákladů na případný útlum těžby, včetně nákladů sociálních. Kdo nabídne lepší podmínky, získá licenci.

Třetí, u nás užitá, je nesmyslná: Prodáme těžební ložisko se vším všudy (včetně bytů) za fixní cenu a smluvně si neošetříme téměř nic, takže veškeré zisky shrábne těžební firma a následné výdaje zaplatí daňoví poplatníci.