Drábová také zmínila, že přestože na českém území tisíce let nedošlo k zemětřesení, jsou české jaderné elektrárny konstruovány na to, aby odolaly záchvěvům země o síle 5,5 stupně Richterovy stupnice.

Rovněž uvedla,  že české jaderné elektrárny by měly odolat síle větru přes 200 km/hod, přestože tak silné nárazy větru bývají zaznamenávány prakticky jen na vrcholku Sněžky.

Zeď o pět metrů vyšší by zabránila katastrofě

V úvodu pořadu se rozebírala situace v samotné jaderné elektrárně ve Fukušimě a došlo na srovnání této havárie s výbuchem reaktoru v černobylské atomové elektrárně. Podle Drábové byl únik radioaktivity ze všech bloků ve Fukušimě pouze asi čtvrtinový, než ke kterému došlo v Černobylu.

Drábová také podotkla, že stačilo relativně málo a ve Fukušimě by ke katastrofě nemuselo dojít. Stačilo prý jen postavit protipovodňovou zeď o pět metrů vyšší.

Podíl elektřiny z uhelných elektráren v ČR klesl, v Německu nikoliv

Na otázku toho, že Německo svým vypnutím všech jaderných elektráren zastává diametrálně odlišnou energetickou politiku od ČR, pouze uvedla, že nechce hodnotit, která je správná. Až čas prý ukáže, zda se mýlí Němci, nebo my. Poukázala ale na to, že zatímco ČR snížila podíl elektřiny z uhelných elektráren od roku 1990 z 85 % na 55 %, v Německu je tento podíl stále na stejné úrovni. Přechodně poklesl v letech 2008 a 2009, po odstavení tamních jaderných elektráren ale zase vzrostl.  

Drábová se rovněž zastala budování hlubinných úložišť vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Vyhořelé jaderné palivo je totiž potenciální surovinou. Z tuny čerstvého paliva totiž poté, co si „odpracuje v reaktoru to, co má“, vznikne 50 kg produktů jaderného štěpení, ale zbylých 950 kg obsahuje uran, vhodný do jaderné elektrárny. Když se tento uran očistí od produktů spalování, může být znovu využit.