Hilšer ve svém projevu pojmenoval problémy, které sužují české občany v souvislosti s exekučními řízeními. „V České republice podléhá exekuci asi 750.000 občanů a je uplatňováno zhruba něco kolem 5 milionů exekucí,“ vypočítal na úvod Hilšer.

„Já myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že tato situace představuje pro Českou republiku velmi vážný problém, který není jen otázkou vztahů mezi dlužníky a věřiteli, ale že je to problém, který má vážné socioekonomické dopady, jehož náklady vlastně nese celá společnost. Pocit bezvýchodnosti životní situace a frustrace statisíců lidí v exekuci totiž v konečném důsledku také ohrožuje celý systém a demokracii jako takovou,“ varoval Hilšer, podle kterého počet exekucí v Česku není normální.

Hilšer to nazval exekuční epidemií, která ale není primárně dána záměrným poškozováním věřitelů ze strany dlužníků, ale zejména nefunkčním systémem. „Jsem přesvědčen, že je to bohužel také výsledkem selhání státu a bohužel také selháním politické reprezentace. Je to důsledkem určité nenasytnosti a systémového zneužívání moci, které buď politici v minulosti nedokázali zastavit, nebo ho někteří dokonce záměrně podporovali, aby na něm vydělali,“ zkritizoval Hilšer politiky současné i minulé.

Podle něj již před dvaceti lety nastal nekontrolovaný půjčkový a exekuční klondajk, který rozjel obchod s chudobou. Od té doby jsme podle něj svědky nemorálního a často i protiprávního byznysu, který se zakládá na ožebračování slabších lidí. Jako první problém vidí Hilšer neregulované drobné půjčky poskytované za nemorálních smluvních podmínek. „Byla zde minimální zákonná regulace nebankovního sektoru a právní vakuum v oblasti drobných půjček, což umožnilo nebankovním společnostem rozvinout neférové nebo často přímo protiprávní praktiky, jejichž cílem bylo maximalizovat zisk ze selhání klienta,“ pokračoval Hilšer s tím, že tento problém se již daří řešit.

„Dalším systémovým problémem bylo obcházení soudů prostřednictvím rozhodčího řízení a jiných institutů. To trvalo do prosince 2016. Výsledkem je, že dnes se potýkáme se 200 tisíci až 300 tisíci protiprávních exekucí nařízených na základě nicotného rozhodčího nálezu,“ vypočítával další problémy Hilšer.

Mezi ten největší podle něj patřily zcela nepřiměřené odměny za právní úkony exekucí. „V tomto případě jsem přesvědčen o tom, že to byl opět stát, který zakotvil vysoké paušální odměny za právní úkony procesu vymáhání pohledávek. A tyto odměny motivovaly advokáty k účasti na takzvaných formulářových žalobách, které jim umožnily získávat vysoké odměny za malé dlužné částky. Tím také zainteresovali advokáty v organizovaném obchodu s bagatelními dluhy. Takže zatímco v Německu odměna za pohledávku v přepočtu asi 200 korun byla pro advokáta a exekutora celkem 3000 korun – u nás to bylo tak, že mezi lety 2006-2012 to byla částka téměř 20.000 korun. Ten nepoměr je opravdu, řekl bych, až skandální,“ hřímal Hilšer a dodal, že 80 % exekucí je vedeno pro pohledávky, které nepřevyšují částku 10.000 korun.

Tyto problémy podle Hilšera naštěstí už částečně vyřešila novela z roku 2016, kdy se řada problematických oblastí začala legislativně řešit. „Byly přijaty potřebné zákony k tomu, aby se problém zlepšil. A také konkrétním výrazem těchto snah je i ta dnešní novela exekučního řádu, která právě leží před námi. Jak už zde bylo řečeno, návrh zákona přináší řadu pozitivních změn a snaží se řešit neuralgické momenty té exekuční epidemie,“ řekl Hilšer.

K novele, která přišla z Poslanecké sněmovny, si ale Hilšer neodpustil kritiku. „Já se domnívám, že její ambice byly vyšší. A bohužel, podle mého názoru, zůstaly na půl cesty. Neobsahuje totiž důležitý princip – jeden dlužník, jeden exekutor. Soudní exekutor je úřední osobou, do jejíchž rukou je svěřen výkon státní moci. A při výkonu exekutorské činnosti exekutor vystupuje nikoliv jako soukromoprávní subjekt, ale vystupuje jako pověřenec státu, vykonávající veřejnou moc. A je povinen exekutorskou činnost vykonávat nezávisle, nestranně a spravedlivě,“ našel na novele zásadní chybu Hilšer.

Podle současného zákona si totiž exekutora vybírá věřitel a Hilšer je přesvědčen, že tím pádem jsou exekutoři závislí na pohledávkách věřitelů, což vytváří konkurenční prostředí. „Pokud všichni soutěžitelé na konkurenčním trhu nabízejí stejný či srovnatelný produkt definovaný zákonem, lze se od konkurence skutečně výrazně lišit jen tehdy, pokud se soutěžitel zákonné definici vymyká a nabídne něco navíc, tedy něco, co je, podle mého názoru, obcházení zákona, nebo přímo jeho porušování. A tady nejde jen o přílišnou tvrdost postupu vůči dlužníkům, může docházet také k jiným nezákonným praktikám, jako je úplatkářství,“ pokračoval Hilšer.

Podle něj by si lidé neměli vybírat exekutora – stejně, jako si nelze vybrat vyšetřujícího policistu nebo soudce. „Z principiálního hlediska se totiž jedná přesně o ten negativní fenomén, který vede k frustraci občanů, k nedůvěře k institucím a politikům a k celému demokratickému systému, jak jsem o tom mluvil na začátku svého vystoupení. Je totiž o zapojení některých politiků do celého korupčního systému,“ má jasno Hilšer.

A právě fakt, že tento fenomén novela neřeší, ačkoliv to má hnutí ANO ve svém programovém prohlášení, je podle Hilšera důkazem, že nám „vládnou arogantní političtí gangsteři ve střetu zájmů“. Hilšer připomíná, že mnozí významní exekutoři s miliardovými zakázkami finančně podporovali hnutí ANO. „Co si má občan ČR myslet o povaze rozhodování, o zákonech v této zemi, když se ukáže, že předseda největšího poslaneckého klubu, pan poslanec Faltýnek, ve svém zápisníku uvádí poznámky, které evokují, jak mají být rozděleny exekuční zakázky veřejností vlastněného Pražského dopravního podniku?“ položil Hilšer řečnickou otázku a dodal, že vládní politici místo veřejného zájmu a zájmu občanů sledují zájmy svého byznysu a svých obchodních kumpánů.