„Je to už čtvrt století od tzv. převratu a slovo jistota rezonovalo v tom, že cesta, kterou jsme se vydali, je správná, má úspěchy a že to tak vlastně vidí všichni. Byla to vyprávěnka až do velmi nedávné doby,“ uvedla ekonomka Ilona Švihlíková na besedě v ostravském Klubu Atlantik.

Upozornila na vzývání všeho, co se povedlo, a podotkla: „Možná si pamatujete na slogany – žijeme v nejlepším z možných světů – což je propaganda non plus ultra, která okamžitě znehybňuje jakoukoli kritiku. Takovými slogany by vás umlátil někdo po hlavě.“ V roce 2008 došlo ale k vypuknutí recese a pak přišla zpětná vlna, která i nás donutila podívat se, co se ve skutečnosti odehrálo. Pocit jistoty tak začal postupně mizet. Musel, protože ho ztratily i země, které jsme se snažili neúspěšně kopírovat. Situace vyvolala otázky, jak transformace doopravdy dopadla, jaké jsou naše mzdy a podobně.

„My jsme se najednou po dlouhodobém ujišťování ocitli v období nejistoty. Nejsme v tom sami, je v tom celý svět, ale extrémně silně je v tom celý ten tzv. Západ. Jim také skončilo jedno velké povídání a ještě jedno jim končí. Proces je hrozně bolestivý. Končí povídání o tom, že každá generace se nutně bude mít lépe než ta předchozí. To byl poválečný konsensus, který do značné míry společnosti držel pohromadě. Není náhodou, že první, kde se ‚rozpadl‘, byly Spojené státy,“ uvedla také Švihlíková s odkazem na skutečnost, že se nahoru derou kandidáti, kteří jsou netradiční a dokážou uspět. Právě to naznačuje pohyby ve společnosti.

K nám, na jakousi „periferii“ Západu, se dostávají později, ale jsme součástí zpětné odrazové vlny. „Pocit nejistoty, který vede k urgentní potřebě změny, vytváří obrovské vlnobití na politické scéně,“ dodala. A opět připomněla situaci, kdy se všichni domnívali, že v amerických volbách vyhraje Clintonová a s Trumpem zamete jako s hadrem.

Pak připomněla Brexit, pozici Corbyna a Mélenchona.

Charakteristická bude dynamická nejistota

Na pocit nejistoty se snaží reagovat různá netradiční uskupení. „Ten pocit nám říká - nevíme, co bude dál,“ říká Švihlíková. Představa, že vše půjde, jak bylo, je ze hry. „V přímém přenosu ustupuje moc Spojených států, i když to tak nevypadá vždy, ale ustupuje. A najednou vystupují jiní aktéři, jako je například Čína. Jak se překresluje celý Blízký, Střední východ včetně částí Afriky, budou se přepisovat mapy. Přepisuje se ekonomie. Všechno je v pohybu,“ uvedla ekonomka.

U spousty lidí stav vyvolává obrovské obavy, protože není čeho se chytit, není kam utéct, vše také dynamizují a zrychlují nové technologie. „Jediné, co se dá dělat, a ještě mi to připadá možná trošku drzé, je pracovat ve scénářích vývoje. Snažit se načrtnout možnosti s nějakou mírou pravděpodobnosti. Ale představa, že známe jednu cestu, se rozpadá,“ dodala. Zmínila, že pocit nejistoty je velmi nepříjemný a povzbuzuje hledání jiných cest i politiky. „Jestli něco bude charakteristické pro několik následujících let, pak to bude dynamická nejistota všude kolem nás,“ poznamenala Švihlíková. V takových chvílích pak mají lidé více snahu spoléhat se na někoho jiného než na sebe. Doba přeje hledání silných osobností, což je v podstatě podle Švihlíkové hledání jistoty. Zároveň upozornila, že i toto může mít své úskalí a spoléhání na jednoho člověka, to nemusí být dobrá volba.

Vše se samozřejmě promítá i do české společnosti. U nás se do situace promítá i vyhodnocování transformačního procesu. „Vyprávění se nám úplně překlopilo. Kdybyste otevřeli o pár let starší noviny, bude tam: Češi se mají nejlépe, co se kdy měli, a neváží si toho. Kalousek: Češi si neváží toho, že mají boty, jinde nemají ani ty. To opravdu říkal,“ upozornila ekonomka. Švihlíková říká, že falešné vidění, které nesouhlasilo s realitou, se překlápí. Sociální realita nakonec vyplave, ovšem je potřeba, aby to bylo Corbynovským způsobem.

Najednou víme, že máme nízké mzdy. Ekonomka ovšem pochybuje o tom, co z naší ekonomiky je ještě české. „Najednou se mluví o odlivech zisků. Ale jde o vlastnictví. Nejde ‚jen‘ o peníze, ale o moc. Jde o moc nad určitým teritoriem. Říkali mi, vy kritizujete ty odlivy zisků, vždyť na to mají právo, vždyť investovali. Ať si vezmou těch 300 miliard ročně, což je mimochodem více, než co nám dává EU ve strukturálních fondech. Nejde ‚jen‘ o to. Když někdo vlastní, tak určuje. Když vlastní, tak ovládá. Říká, co tu budeš vyrábět, za kolik, komu a jaké tu budeš mít technologie,“ popsala s tím, že ekonomická závislost je hrozně hluboká. Jedna z mála dobrých věcí na tom je, že tohle si uvědomují také Maďaři a Slováci. „Celé překopat,“ zhodnotila. Jenže závislá ekonomika generuje také určitý typ politiků, kterým v podstatě situace vyhovuje.

Vysvětlí vám, že byste postoj měli přehodnotit…

Globální nejistota, ekonomika ČR, funkční elita, která má částečně moc. Z těchto vstupů pak Švihlíková vyšla v další úvaze: „Jakmile nemáte ekonomickou suverenitu, nemáte ani politickou. Tohle není otázka jedné vlády nebo dvou, ani otázka levice, pravice. Je to otázka obecné zbabělosti, to bezesporu. V téhle zemi nikdo nechce dělat velkou politiku, protože by nutně musel narazit na zájmy zahraničních vlastníků tady. Zkusím to říci obecně, abych nikomu nezavařila na problém. Náš postoj k Ukrajině, tím náš myslím postoj vlády ČR, byl trošku jiný než pak oficiální. Nebo byla snaha, aby byl jiný než ten oficiální. Pak dostanete telefon z jednoho nejmenovaného města na západ od nás, kde vám vysvětlí, že je tu hodně jejich firem a že byste svůj postoj vůči Ukrajině měli přehodnotit. To je reálný příklad, to si nevymýšlím. Pár lidí znám a tak… Nebo, máte někoho na jistém ministerstvu, který se kriticky vyjadřuje k určitým zahraničněpolitickým otázkám, přijde hovor z jedné nejmenované ambasády a ten člověk je ministrem okamžitě odvolán, do pěti minut. To jsou reálné příklady, akorát neříkám jméno, ale domyslíte si,“ popisovala. Zmínila i to, že Trump ukazuje, kdo doopravdy vládne a situace tak ukazuje pozadí mocenských vlivů.

Lidská podstata je podle Švihlíkové v tom, že chceme mít jistotu, chceme mít struktury, které poskytují opěrné body. Čekáme je od státu, ale ten je poskytuje stále méně. Pozitivnější způsob hledání jsou podle ekonomky odbory. „Teď jsme viděli u bratrů Slováků významný moment stávky ve Volkswagenu. Je to okamžik,“ připomenula. Konstatovala, že kardinální problém našich dějin je schopnost kolektivní akce. „To je klíčová dovednost nejen u nás, ale všude,“ doplnila.

Ještě před začátkem diskuse pak uvedla: „Po 25 letech se znovu rozhodujeme, jak dál. Vyprávění o tom, že je to dobré a že jdeme po správné cestě, se definitivně vyčerpalo. Je pryč. A my teď hledáme novou vyprávěnku a bylo by dobré, aby byla pravdivější než ta první. Vždycky první požadavek, když si někoho volím, vybírám, a nemusí to být jen politik, je, aby ten člověk říkal pravdu, ať je jakkoli hrozná. Pokud neznáme pravý stav věcí, vždycky volíte špatně. Stokrát raději uslyším, že církevní restituce dopadly tak a tak, a že je obtížné s tím něco z právního hlediska udělat, než když mi bude někdo lhát, že to udělá, a pak se tváří, že slib nikdy nedal,“ uvedla Švihlíková. Další důležitá věc je, aby člověk nebyl zbabělý a zda chce, abyste se i vy zapojili.“

Zahraniční firmy? „Já bych je nejradši vykopala.“

V diskusi pak, v souvislosti s migrační krizí, označila kvóty za nesmysl. „Slováci měli ty koule na to podat žalobu, ale Česká republika je neměla,“ poznamenala.

Lidé se ale hlavně tázali na další navrhovaný ekonomický postup. V reakci od Švihlíkové zaznělo, že jde o politickou odvahu. Kritizovala investiční pobídky. „Musím dbát na to, aby se zahraniční firmy tady chovaly jinak. Já bych je nejradši vykopala, kdyby to šlo. Ale, když už tady jsou… Můžu jim zvýšit daně, můžu udělat sektorové daně, to mají Maďaři i Slováci a nikdo se z toho nepo…, s prominutím, jen u nás z toho mají všichni záchvat. Můžu jim zdanit progresivně dividendy, to mají Dánové. Mohu prosadit, aby byli zaměstnanci v dozorčích radách. Pak jsou odvětví, kde musím být ofenzivní a musím je dostat pod českou kontrolu. Američané mají zákon, že určité druhy infrastruktury nesmějí být v cizích rukou. Typické je vodárenství. Jen idiot zprivatizuje vodárenství. Jen idiot, nebo gauner. Nebo obojí.“

Pak jsou i ofenzivnější nástroje, konkrétně: vlastní banky, podpora českých ekonomických struktur, je potřeba podpořit svazy živnostníků, firmy, které drží peníze, zaměstnanost. Podle Švihlíkové je také potřeba, aby posilovala koruna, obnovit organizace dřív známé jako podniky zahraničního obchodu. A ze všeho nejdřív „udělat domácí pořádek“.