„Dnes se potvrdilo, že můj důchod byl vyměřen v rozporu se zákonem a musí být vyměřen znovu. Nešlo mi o peníze, ale o princip,“ uvedla Vondráčková na sociální síti. Na vyjádření soudu zpěvačka podle svého manžela Martina Michala čekala dva roky. „Je to ostuda státu. A co je na tom nejsmutnější, že tohle se neděje jenom nám,“ uvedl Michal. 

Důvodem nízkého důchodu měly být chybějící podklady o tom, že zpěvačka do devadesátých let pracovala pod agenturou Pragokoncert. Podklady však podle zpěvačky skartoval její exmanžel během úklidu. Plakáty, fotografie či koncertní programy z doby, kdy pro agenturu pracovala, úřadu práce nestačily. 

„Heleně Vondráčkové vyměřili důchod osm tisíc a po odvolání celých třináct tisíc, protože nemůže dokázat, že pracovala. Já jenom doufám, že když nic, tak Vondráčková alespoň zmedializuje tak neuvěřitelně idiotský systém tohoto státu, který nám volá, když se opozdíme s daňovým přiznáním, ale ve skutečnosti ani tak fundamentální věc, jako je výpočet důchodu, neudělá stát za nás, i když jsme pro něj třeba celý život pracovali, a ano, i mateřská je práce. Za komunismu navíc opravdu pracovali všichni. Proč by měli mít lidé poschovávané půl století staré výplatní pásky z komunismu, když tisíce podniků zkrachovaly, lidé prošli třeba povodněmi, rozvody a tragédiemi a věci prostě nemají anebo je nemohou mít. Tohle není boj o Vondráčkovou, ale boj o důstojnost každého člověka, který ve finále musí přežít za třináct tisíc měsíčně. A takových je hodně,“ podotkl výtvarník Maxim Velčovský.

K celému případu se na sociální síti vyjádřil advokát Tomáš Tyl, jenž právě Velčovského citoval a dopsal: „A teď už konečně víte, čím se skoro deset let u JUDr. Ladislav Kolačkovský, advokátní kancelář zabývám! Myslím, že tohle je pro nás oba s Ladislav Kolačkovský obrovská mediální satisfakce. A to zdaleka netušíte, s jakými dalšími absurditami se setkáváme!“ píše Tyl.

Komentátor Jan Jandourek na webu Forum24.cz ve své glose však již takové pochopení pro Vondráčkovou nemá. „Dělat si legraci z Heleny Vondráčkové není jen tak. Zasvěcení vědí, proč tomu tak je, a nesmíme ani naznačovat. Naštěstí se můžeme držet faktů! Od dob Bílé hory, Bachova absolutismu, meziválečné světové krize a normalizace tady umělci netřeli bídu tak jako dnes paní Vondráčková a paní Jaroslava Obermaierová. Ač je celý život obsazovanou herečkou a má roli v seriálu Ulice, musí žít o bramborách na chalupě, hrozilo jí umrznutí, protože přestal proudit ruský plyn, a zvýšili jí v Praze nájem až na sedm tisíc korun českých. Je to děsivé, co se dneska děje,“ poznamenává Jandourek a vrací se k Vondráčkové.

„Musí to pro ni být těžké, když se svět kolem tak rychle mění. Je třeba velmi nepravděpodobné, že by zase v dohledné době přijel ruský armádní soubor Alexandrovci, s kterým tak ráda vystupovala. A je občansky odvážná, zazpívala si s nimi i po ruské anexi Krymu,“ píše Jandourek.

„Na životech velkých osobností je dobré to, že z nich čerpáme poučení pro vlastní život. Neničme žádné smlouvy, které jsme během života podepsali s Pragokoncertem. Nenechme se zviklat proměnlivou mezinárodní situací, a když na chodníku potkáme aspoň jednoho Alexandrovce, hned k němu běžme a zazpívejme si. Když nám napaří starobní důchod na úrovni politického vězně z uranových dolů, nemlčme. Nejde o nás. Jde o národ, sociální spravedlnost, kulturnost a povznesení všeobecné inteligence,“ zakončil Jandourek.