„Můj názor je dlouhodobý, jen stačí sledovat ceny energií. Při vysoké inflaci je potřeba měnit ceny energií. Je hodně napjatá situace, co se týká stávek. Já jsem na to vládu upozorňoval, že je potřeba řešit inflaci,“ zhodnotil atmosféru před masivními stávkami odborářů Rouček. Za konkrétní příklad špatného postupu dává ceny plynu. „Není takový důvod, abychom měli u nás tak drastické ceny. Chápu, že celý rozpočet je napjatý, neřeší se situace ve školách, dlouhodobě hlavně situace ve zdravotnictví. Že lékaři, zdravotníci, zdravotní personál je přetížený, to není nová situace. Bohužel, teď se to tak nahromadilo, že lidem nezbývá nic jiného než jít do výstražné stávky. Celý personál je přetížený,“ uvedl s tím, že naprosto nechápe, proč vláda dělala zákon, že od příštího roku musí být vynakládána dvě procenta na obranu.

„Dvě třetiny států NATO dvě procenta na svoji obranu nevynakládají. Jsem proto, aby se dodržovaly závazky, aby nic vládě nebránilo v tom, aby závazek mohl být od roku 2025. Takže namísto nějakých 60 nebo 70 mld. korun, které bude mít Ministerstvo obrany příští rok navíc, tak kdyby z toho zůstala půlka, tak z té druhé půlky můžeme uspokojit požadavky zdravotníků, učitelů, neučitelského personálu, je to pouze o prioritách a šikovnosti vlády. Napjaté rozpočty jsou vlastně ve všech zemích, ale jsou země, kde to řeší mnohem chytřeji než bohužel současná česká vláda. Pokud jde o kováky, naprosto to chápu. Když zdražíme vstupy, např. ceny elektřiny v hutích, tak je jasné, že hrozí propouštění,“ konstatoval.

K požadavkům odborářů má naprosté pochopení

Rouček jednoznačně podporuje to, že se rozhodli lidé vyjít do ulic. „Lidem nezbývá nic jiného než jít do výstražné stávky. To slovo výstražné znamená varování vládě, aby se situací urychleně něco dělala a např. do školství a zdravotnictví dala více peněz. Kde je vzít jsem naznačil a naznačuji dlouhé roky, že všechny vyspělé západní země mají progresivní zdanění těch nejbohatších. My ho nemáme. Musíme zvýšit příjmy do státního rozpočtu. Nevím, proč bychom se neměli řídit osvědčenými praktikami, které v nejvyspělejších zemích od Rakouska přes Británii, Ameriku po Austrálii fungují po desetiletí. Aby se všechno sanování rozpočtu nedělo na úkor nízko- a středněpříjmových skupin,“ zhodnotil.