Ve zřejmé narážce na prezidenta Zemana pak Sedláček píše, že pokud se „lidoví panovníci“ začnou tvářit, že je jim demokracie na obtíž, že stát jsou oni, že jejich zájem rovná se státní zájem, pak svou kauzu buď nejsou schopni vysvětlit, nebo byli sami zvoleni „hloupým národem“ a měli by se tak na sebe i dívat. Takoví panovníci prý brzy zapomenou, že lidé volili jejich program, ne je osobně. „Pak se snadno stane to, že se i z prezidentů stanou zahořklí podivíni, kteří mají pocit, že jsou proti všem, jsou obklopeni mediální a jinou žumpou.“

Dále Sedláček píše, že nemoudrý prezident tupí a uráží své kritiky, moudrý je zve na Hrad a ptá se, zda a jak vládne a kde by mohl něco dělat lépe. „Našeho prezidenta neurazil jistý rektor, který mu nevyhověl, ale urazila jej samotná nezávislost vysokých škol,“ tvrdí Sedláček s tím, že na Hrad nebyly pozvány nezávislost a kritické myšlení a že naopak byla odměněna servilita.

Místo toho měl podle Sedláčka prezident dotyčného rektora vyznamenat, protože bránil něco, co je pilířem demokracie. „Nebo chce, aby do budoucna univerzity vyhověly vždy a všem žádostem panovníka i s patřičným popelníčkem a červeným kobercem?“ uzavírá Sedláček své zamyšlení.