Úvodní otázka patřila největším problémům české ekonomiky. „Je jich hodně. Model české ekonomiky byl založen v posledních dekádách na tom, že máme levnou a dostupnou pracovní sílu, a ta není levná ani dostupná. Protože jak stárneme a demokratický vývoj a pokles pracovní síly prostě jde proti tomuto modelu. Za druhé ten náš model byl založen na tom, že máme levnou a dostupnou energii, ta není levná a není dostupná. A o české ekonomice se říká, že jsme exportní ekonomika, ale my jsme zároveň velmi výrazně dovozní ekonomika. A jsme velmi zapojení v těch dlouhých dodavatelských řetězcích, takže třetí podmínka úspěšnosti našeho modelu byla, že máme levné a dostupné vstupy pro naši výrobu, kterou potom vyvážíme mimo Českou republiku. A to je také věc, která byla trošku nabouraná během covidu. A není náhoda, že když se podíváme na to, jak se ekonomiky oživily po covidu a vlastně v letošním roce, tak česká ekonomika se vrací postupně k těm úrovním, kde byla v roce 2019, ale je to vlastně jeden z nejhorších výsledků v rámci EU a těch vyspělých ekonomik, protože většina zemí je výrazně nad touto úrovní,“ poznamenal Navrátil.

Následně hovořil o inflaci. „Má dvě části – jednu, která je prostě globální a souvisí s tím, jak globální ekonomika fungovala a byla nastavená a jaké jsou její strukturální nedostatky. Především tím, že se ta globalizace zastavila mimochodem právě finanční krizí, od té doby tempo globalizace nepokračovalo, naopak dochází k mírné deglobalizaci. A pak máme spoustu domácích faktorů, které tu inflaci zvyšují. Za prvé je to trh práce – na něm, jak ubývá pracovní síla, tak firmy, které byly založené na tom, že tady máme levnou pracovní sílu, já se nedivím, že na tom byly založené, protože od roku 1980 do roku 2010 ta pracovní síla rostla zhruba tempem 20–30 tisíc lidí. Firmy věděly, že každý rok budou klepat noví lidé na vrata. Od roku 2010 začaly odcházet silné poválečné ročníky do důchodu, po sametové revoluci se tolik pracantů nenarodilo, tak pracovní síla poklesla o nějakých 600 tisíc,“ zmínil Navrátil.

„My jsme tak trochu exoti, protože když ukážu zahraničním investorům obrázek, kde je počet nezaměstnaných a počet volných pracovních míst, tak mi vždy řeknou, že tam je chyba, protože my máme víc pracovních míst, než je počet nezaměstnaných,“ dodal Navrátil s tím, že je logické, že dochází k tlaku na růst mezd. 

Podle Navrátila jsme my Češi pesimističtí, přitom se máme relativně dobře. „Ale když se na to podíváme strukturálně, na jednotlivé typy domácností podle jejich příjmů, tak 20 procent domácností s nejnižšími příjmy, jim se navýšily výdaje v letošním roce zhruba o nějakých 2 600 korun a v loňském roce s těmi stejnými příjmy a se stejnou strukturou spotřeby měly vlastně likvidní přebytek,“ míní Navrátil.

Řeč byla i o zastropování cen energií. Je důležité, aby se to stalo pro firmy? „Zastropování extrémně vysokých cen energií vypadá jako dobrý nápad, který bude stabilizovat ať už domácnosti, nebo ten firemní sektor. A pak je b), a to kdo to zaplatí. To zastropování musí být z něčeho zaplaceno. A z tohoto pohledu bych řekl, že máme pořád relativně nízké zadlužení, takže my si větší tempo zadlužení můžeme dopřát, ale má to nějaké makroekonomické dopady, to znamená vysoká inflace, nebo respektive to, že náš důchodový systém, respektive že jako dřív narazíme na ten strop, dlouhodobý strop, kde ten polštář, relativně velký, máme vytvořený. Já bych neřekl, že plošné zastropování je obecně správné, protože to vytváří malé motivace pro úspory. A česká ekonomika je obecně extrémně energeticky náročná,“ sdělil Navrátil.

Ekonomika podle něj musí být neustále proces destrukce a růstu nových firem. „Zánik firem může být zdravý,“ dodal. „Takhle to bylo vždycky a krize působila většinou jako ozdravný proces. Není moc dobré se ekonomiku snažit zapouzdřit do nějakých tzv. zombie firem, které by tady dlouho přežívaly a neměly vlastně žádnou budoucnost,“ dodal. Stát by podle něj měl zároveň vytvořit podmínky, aby tady vznikaly nové firmy.