Zahradil v souvislosti s příspěvky o Emilu Háchovi doporučil životopisnou knihu od Tomáše Pasáka. "Dále mám tu smůlu či štěstí, že vlastním výbor z jeho protektorátních projevů, je to strašidelné a nechutné čtení," uvedl. 

"S Háchou lze možná pociťovat soucit, ale rozhodně ne jej adorovat. Nejpozději od heydrichiády byl zcela bezmocnou loutkou v německých rukou, pouhým alibi okupantů, rapidně chátrajícím fyzicky i psychicky. Ve světlých okamžicích přemýšlel o gestu rezignace na funkci, nikdy k tomu však nesebral odvahu. V závěru války již téměř nebyl při smyslech. Jeho tolik kritizovaná smrt ve vězeňské nemocnici pro něj byla spíše vysvobozením. Jinak by byl nepochybně souzen a odsouzen stejně jako protektorátní premiéři Beran nebo Krejčí (první dostal 20, druhý 25 let, oba zemřeli v Leopoldově)," připomněl Zahradil.

"Byl to náš nejslušnější prezident. Dávno měl mít někde pomník," poznamenal následně v diskusi právník Pavel Hasenkopf.  "Až na to, že de facto žádným prezidentem nebyl. Byl pouhou zástěrkou v Německem okupovaném a zničeném státě," odvětil Zahradil.

"A jak to souvisí? Do té funkce ho upíchl Beneš. Už tehdy musel počítat s tím, že Háchu obětuje jako pěšce na šachovnici. Hácha o tu funkci nestál ani trochu. A zatímco Beneš potřeboval co nejvíc obětí, aby se v protektorátu něco dělo (aby nám Churchill uznal předmnichovské hranice a Spojenci nás po válce nepočítali mezi poražené), proto sem poslal pár chlápků, aby odpráskli Heydricha (politický význam extrémní, vojenský význam nulový), Háchovi bylo uvažování typu 'my obětujeme obě křídla' úplně cizí. On se prostě snažil zachránit co nejvíc lidí, a to i za cenu, že bude říkat nahlas to, co chtěli Němci slyšet. Nebyl politik, jen normální slušný člověk, který udělal maximum i když věděl, že to nikdo neocení," odvětil Hasenkopf. 

Právník Emil Hácha byl prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Do své funkce byl zvolen v listopadu 1938. Po rozbití zbytku Československa a vytvoření protektorátu Čechy a Morava nacistickým Německem ke dni 15. března 1939 byl učiněn protektorátním státním prezidentem a zůstal jím až do zániku protektorátu v květnu 1945.

Nacisté Háchu podle serveru Wikipedie využívali jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše“. Nejvyšší úrovně dosáhlo toto zneužití po atentátu na Heydricha a jeho smrti, přičemž tyto události vyšly do stejného období jako státní oslavy Háchových 70. narozenin.