Nic ale není ztraceno. Potřebné materiály jsou obsaženy ve výrobcích, které právě teď používáme. Až nám doslouží, musíme je „jen“ předat k recyklaci. Ta nás může před vyčerpáním přírodních zdrojů zachránit, zadarmo to ale nebude.
Společná kasička výrobců
O recyklaci použitých spotřebičů se starají jejich výrobci. Je to jejich povinnost podle českého zákona o odpadech přizpůsobeného požadavkům evropské směrnice, většinou tak, že přispívají formou recyklačních příspěvků do společné kasičky, ze které se recyklace dotuje. K tomu účelu vytvářejí tzv. kolektivní systémy, jejichž posláním je plnit povinnosti výrobců, aniž by byl některý z nich znevýhodněn na úkor jiného.
Peníze nejdou jen na samotné zpracování, ale platí se z nich celý systém sběru – ať už v podobě kontejnerů na tříděný odpad v ulicích, sběrných dvorů a dalších míst zpětného odběru, dopravy nebo třeba pomoc při zajištění sběru drobného elektra, které by od letošního února měli podle aktualizované evropské směrnice ve svých provozovnách zdarma odebírat všichni velcí prodejci. Musejí se také postarat, aby všichni občané měli o tomto systému dostatek informací. I to zajišťují a platí výrobci.
Demagogie a zkušenosti zpracovatelů
V poslední době se stalo módou demagogicky tvrdit, že výrobci přispívají na recyklaci úplně zbytečně. Zdůvodnění? Vysloužilé elektrické spotřebiče obsahují množství materiálů, které se dají dobře zpeněžit. Na recyklaci si tedy vydělají samy.
Zpracovatelé ale nechápou, kde se takový nesmysl mohl vzít.
„Na většině rychlovarných konvic, fritéz a dalších malých domácích spotřebičů je cca 80 % plastů, které po nadrcení na recyklační lince jsou v podstatě neprodejné. V současné době je vozíme zdarma na využití do Německa, protože v ČR neexistuje společnost, která by pro tento materiál měla využití,“ říká například jednatel zpracovatelské společnosti MHM EKO Aleš Šrámek.
Petr Pazdera, jednatel zpracovatelské firmy Rumpold, má zase zkušenost s chladící technikou. Recyklace jedné lednice stojí podle něj zhruba 400 korun. Pazdera potvrzuje, že některé suroviny získané z lednic lze úspěšně prodat. Vynese to ale jen asi 300 Kč.
Zbytek nákladů pokrývá odměna za zpracování hrazená kolektivním systémem pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů ELEKTROWIN, tedy peníze z recyklačních příspěvků. Jen tak je totiž možné zajistit, aby byly docházející primární suroviny v budoucnu nahrazeny „těžbou“ ze starého elektra.
Výčet nákladů spojených s recyklací ale ještě zdaleka nekončí. Z recyklačních příspěvků se platí také doprava spotřebičů ze sběrných míst ke zpracovateli, rozvoj a správa sběrné sítě, stejně jako třeba šíření informací pro veřejnost, které jsou výrobci ze zákona rovněž povinni zajistit. A na to výtěžek z prodeje druhotných surovin nestačí zcela určitě.
Partner článku
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: red