Sulovská zkonstatovala, že na cestu z Afriky se zdaleka nevydávají ti nejchudší, ale jen ti, kteří jsou schopni pašerákům zaplatit nemalé částky. „Jistě, doma za sebou spálí všechny mosty, ale opravdu chudí Afričané by mohli spálit svoji chatrč a prodat děti do otroctví a stejně by na výpalné pro pašeráky nevydělali. Že pašeráci prodávají ‚evropský sen‘ v uvozovkách, protože sami nejsou schopní migranty přes moře do Evropy dopravit a užitečné idioty a spolupachatele jim dělají mnohé humanitární organizace, je další věc. V každém případě masová migrace není důsledkem chudnutí Afriky, ale jejího pomalého a bolestivého bohatnutí,“ řekla velmi ostře Sulovská. 

Původní text ZDE.

Podle jejích slov se však ve většině afrických zemí neválčí a většina obyvatel kontinentu nezažila ani hladomor. V případě, že mnohé organizace Afričanům pomáhají, nechtěně tak pomáhají i k vytváření negativního obrazu Afriky jako kontinentu nikdy nekončíčí bídy a utrpení, míní. 

„Průměrně informovaného Evropana asi překvapí, že dokonce v Somálsku, zemi nejznámější pro svoje piráty a vtipy o nedovyživenosti obyvatelstva, se zhruba na třetině území nachází mezinárodně neuznaná, ale stabilní a demokratická republika Somaliland, která je poklidná a svobodná, války se jí vesměs vyhýbají a hospodářství se utěšeně rozvíjí,“ zmínila Sulovská a pochválila i Namibii, Botswanu, Mosambik, Gabon nebo Zambii. Tyto země jsou podle ní velkým příslibem pro celý kontinent.

Evropští vůdci, kteří pak lidem naprosto bez uzardění sdělují, že možná přijde i sto milionů Afričanů, jsou pak podle jejích slov do nebe volající ukázkou absolutní impotence. „Jako kdyby migranti pršeli z nebe. ‚Marshallův plán pro Afriku‘ je jistě dobrý nápad a buďme všemi deseti pro cokoliv, co tomu nádhernému a zkoušenému kontinentu pomůže. Ale migrační politiku máme v rukou my. Nebo jsme ji snad už na někoho delegovali? Evropa potřebuje rozhodné politiky s vizí, ne pasivní vyčkávače,“ zmínila Sulovská se slovy, že Evropa potřebuje politiky, kteří dokážou říct stop zájemcům o azyl z bezpečných zemí. „Pokud některé evropské země chtějí ve velkém přijímat migranty například ze svých bývalých kolonií, nechť tak činí bez nároků na součinnost ostatních,“ uzavřela.