„Zuřivý reportér“ jako inspirace
Na pozvánce na akci zaujal černobílý portrét novináře a politického emigranta Egona Erwina Kische, u kterého se během vernisáže v kadaňském gymnáziu na chvíli terezínský lektor Pavel Straka pozastavil. „Je to relativně známá osoba, kterou lidé už jako známou zapomněli,“ podotkl a pokusil se interpretovat, co práce mladého umělce značí:
„…v USA Kische vyhodili. Ti lidé byli kvůli politice vyhazovaní odevšad. Ve třicátých nebo čtyřicátých letech to nebylo tak jednoduché, jak si lidé představují. On jako komunista nesměl být v Austrálii, nesměl být ve Francii, nesměl být v Americe… V Mexiku ho přijali, proto ten student to pojal jako mexickou grafiku,“ vysvětlil a k osobě žurnalisty připomněl, že se nakonec po 45. roce vrátil do Československa. „Přitom on byl světoobčan. Je to podle mne opomenutá osoba, ale důležitá. Stačí deset let – a je to někdo neznámý,“ řekl za sebe.
Zleva lektor Památníku Terezín Pavel Straka, bosenská zpěvačka Aida Mujačić, pedagožky a ředitel kadaňského gymnázia Tomáš Oršulák během vernisáže terezínských obrázků v budově školy. Foto: Lucie Bartoš
„Ale my ho připomínáme v literatuře jako zuřivého reportéra,“ ubezpečila jedna z přítomných kantorek. „To jsem rád. Navíc to byl vtipný člověk. Co psal, to je v podstatě Hašek. Vždyť akce ‚Strana mírného pokroku v mezích zákona‘, to dával vlastně dohromady s ním,“ dodal ještě Straka.
Kisch byl rodilý Pražák židovského původu, který psal německy, působil jako investigativní reportér a spisovatel.
Právě textem o novináři a autoru knihy Zuřivý reportér, která mu vynesla známou přezdívku, byla v roce 2018 inspirována výtvarná a literární soutěž:
„Kisch bydlel v zařízeném pokoji v ubohé newyorské čtvrti – muž exilu, který zde našel klid. Jako jiní političtí emigranti oné hořké epochy bydlel už v mnoha zemích, aniž věděl, kdy bude muset putovat dál nebo z čeho bude živ nebo jak s ním bude jednat policie nového státu.“
Uvedená vzpomínka z pera amerického spisovatele Alberta Maltze popisuje osud známého politického, zároveň i židovského československého uprchlíka, kterým byl novinář a spisovatel Egon Erwin Kisch. Ten pobýval po okupaci Československa nacistickým Německem ve Francii, USA a Mexiku, z něhož se po druhé světové válce vrátil zpět do vlasti. Podobný osud zažívali mnozí další podobně postižení, kteří utíkali po roce 1933 nejprve z Německem ohrožených a posléze obsazených zemí. – Tak Památník Terezín téma pro soutěžní zpracování dětmi uvedl. |
Emigranti neútočí, hledají domov. Dokazuje to i Aida?
„Téma domov, které vidíte na stěnách školy, je důležité a je spojeno s tím, že děti si myslí, že emigranti, kteří přicházejí do České republiky nebo kamkoliv jinam, jsou útočníci. Ale oni přicházejí proto, že domov hledají a ztrácejí,“ objasnil, proč se památník Terezín snaží touto formou dostat k ožehavým námětům ze současnosti, které bývají ne vždy správně veřejností uchopeny.
„To, že podobným způsobem hledáme blízká témata, není samoúčelné. Chceme vzbuzovat lidskost a hledání něčeho, co v minulosti je pro ně možná jen historie, ale ona to historie není – jsou to pořád obdobná a obdobná témata,“ okomentoval smysl toho, o co se v terezínském památníku s kolegy snaží.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš