S jídlem roste chuť. Lze předpokládat, že němečtí farmáři budou v mohutných protivládních protestech pokračovat. A jelikož se k nim přidávají další nespokojenci, budou se stupňovat i jejich požadavky a ultimáta. No a protože podpora vládních stran v Německu povážlivě klesá, a za vládní strany existuje alternativa, politici jsou pod tlakem. Ty tisíce traktorů ve městech není snadné ignorovat.

Že jsou politici odtrženi od reality je patrné z hloupého načasování rozhodnutí připravit farmáře o dotace. S takto nepopulárním opatřením měli přijít na jaře, v létě či na podzim, kdy jsou farmáři s traktory na polích a ne v zimě, kdy se traktor hodí leda na blokádu dálnic nebo velkoskladů potravin. Chybné politické načasování je ale také v tom, že s nápadem redukovat farmáře, kteří svou činností ubližují planetě, přišli gríndýloví pokrokáři předčasně. Ještě jim nedorostla nezbytná bezemisní většina, která podpoří svět bez uhlí, ropy a traktorů.

Místo revolty proti starému světu jsme svědky revolty proti světu novému. Farmáři, kteří mohou ztratit pouze svoje traktory, věří, že je společnost potřebuje. Proto si nárokují respekt a soudí, že si nezaslouží od státu ekonomicky likvidační přístup. Až budoucnost ale ukáže, zda protesty farmářů odhalí zcestnost gríndýlové utopie. Také je možné, že to dopadne jako s protesty dělníků, kteří v devatenáctém století rozbíjeli stroje, aby nepřišli o práci.

Hlavním nepřítelem německých farmářů je globální konkurence. Neviditelnou globální ruku trhu nelze pustit tam, kde je struktura zemědělství tradičně orientována na regionální producenty potravin. Trh je nezbytné pokřivit dotacemi, mají-li drobní a střední farmáři v nerovné soutěži s velkými hráči přežít. Když se k moci dostane vláda, jejíž prioritou je boj s CO2, podpora bezemisní energetiky, deindustrializace, zvýhodňování elektromobility, integrace migrantů a angažmá ve vojenských konfliktech, na farmáře peníze logicky nezbudou. Octnou se v drsném světě, kde rozhoduje jenom cena.

Představa, že levnému importu lze čelit kvalitou, je naivní. Je dokonce nejisté, zda kvalita znamená výhodu i při stejné ceně! Obávám se, že drobní farmáři nemají v drsné globalizované divočině šanci. Vycházím z osobního zážitku, kdy jsem se na řadu týdnů ocitl v nemocnici a byl nečekaně konfrontován s hromadným veřejným stravováním. První dny jsem konstatoval, že pokrm, který dostávám, je nepoživatelný. Pak mi došlo, že pokud chci přežít, musím se překonat a sníst všechno co dostanu. A na čem si, mimochodem, pochutnávají nejen pacienti, ale také moji lékaři.

U potravin není důležité, co lze lidem nabídnout. Rozhodující je, co lidem stačí. Budoucnost mají potraviny levné, jakkoli nejsou chutné ani zdravé. Chutné, zdravé, čili nekontaminované a čerstvé potraviny už dnes jíme jenom my, skromní venkované (vidláci), kteří máme na stole to, co sami dopěstujeme a dochováme, a pak boháči, kteří si takový luxus mohou dovolit. Drtivá většina lidí v EU už dnes lokální farmáře nepotřebuje. Nevšimne si, když zkrachují. Držím farmářům palce ze všech sil, ale pochybuji, že to pomůže.