Prvním tématem hovoru byla, možná trochu překvapivě, víra v boha. Petr Fiala se vyznal z toho, že je věřícím člověkem. Dospěl k tomu, dle vlastních slov, postupně v průběhu života a pokřtít se nechal až ve 22 letech. „Od té doby je pro mě víra něco zásadního, ale zároveň něco, o čem příliš mluvit nechci.“ prohlásil trochu nesměle politik. Strakatý ho upozornil, že obecně málo mluví o svém soukromí. Na to mu Fiala odvětil, že on jako veřejný činitel nabízí program, řešení a svou zkušenost a nepovažuje za důležité nějak výrazně odhalovat své soukromí. „Jsem raději, když za mě mluví moje práce, výsledky a profesionalita“ dodal Fiala.

Fiala také vzpomněl na poměry ve své rodině, která utrpěla ztráty jak během holokaustu, tak následně během tuhé komunistické diktatury. Fialův otec v padesátých letech totiž odešel z komunistické strany a byl za to posléze vyhozen z univerzity, kde vyučoval. „Byl sem vychováván v takovém demokratickém duchu, v ideálech první republiky, to mi bylo předáváno, takže pro mě byla demokracie a svoboda něco, po čem jsem vždycky toužil a považoval za správné už od dětství,“ vysvětluje Fiala, že právě rodinná zkušenost z holokaustu ho vede k opatrnosti před přílišnými vášněmi a emocemi v politice.

„Stejně tak já nesnáším všechny formy rasismu, pohrdání lidmi kvůli tomu, jací jsou, kde se narodili, jak vypadají, toto je mi všechno vlastně bytostně cizí,“ ujišťuje důrazně politik. Pak se už přešlo k čistě politickým tématům. V každém člověku i v politikovi lze prý nalézt nějaké dobro, ale Fiala politiky posuzuje hlavně podle jejich činů. „A činy Andreje Babiše, které vidíme, určitě nejsou dobré. My tady vidíme člověka, který povýšil střet zájmů a osobní zisk na politický princip, kterému moc nezáleží na tom, co se děje s touto zemí, ale záleží mu na tom, jak on u toho vypadá a co to přinese jeho firmám. A to určitě není dobré,“ pravil Fiala.