V rámci takových symbolických konfliktů zmiňuje Bednář známá jména, jako jsou Koudelka, Fajt, Brady, Zeman nebo cesta na Tchaj-wan. „Česká média mají velmi dlouho ráda témata, která vypadají tak, že někým mocným je na někom méně mocném páchána evidentní nespravedlnost, a tento mocný by měl být veřejným pranýřem dohnán k tomu, aby ji napravil, anebo aby za ni byl potrestán,“ popisuje, co je jádrem symbolických kauz.

Takových kauz jsou v Česku desítky: „Nejmenování profesorů prezidentem Zemanem, nevyznamenání navržených, aktuálně ne/jmenování ředitele tajné služby, nactiutrhačné výroky a neomluvení se za ně, vycestování, nebo naopak nevycestování do ‚spřátelené‘ destinace, a naopak přijetí návštěv ze ‚znepřátelené‘, a tak dále,“ zmiňuje Bednář.

Původní zdroj ZDE

„Zabírají tisíce stránek. Miliony hodin pozornosti publika. Přitom na nich vůbec nezáleží. Důsledek pro reálný život většiny je znovu nulový. A zabírají místo jiným, na kterých záleží. Tím se tyto kauzy stávají tzv. symbolickými,“ dodává sociolog s tím, že se o nich hovoří jen proto, že představují jádro symbolického sporu mezi dobrem a zlem ve veřejném prostoru. A čím více jim věnujeme času, tím více se jeví jako důležité.

A jaká témata jsou podle Bednáře ta důležitá? „Jistota práce, jistota bezpečí, přiměřený růst. Stav a stabilita ekonomiky, dostupnost cestování jednak za prací a samozřejmě také za odpočinkem. Dostupnost a možnost vzdělání, kultury, přiměřená cenová hladina, tedy stabilní platy při nízké inflaci. Funkce a dostupnost zdravotní péče,“ vyjmenoval věci, jež reálně ovlivňují naše každodenní životy.

Bednář tak vnímá zásadní nepoměr mezi významem oněch „symbolických“ kauz typu nejmenování či nevyvěšení vlajky, a významem často zcela neviditelných, přesto kritických událostí pro ty faktory, které reálně dopadají na náš každodenní svět.

„Byl bych, opravdu upřímně, rád, aby se toto změnilo. Aby alespoň nejvýznamnější seriózní mainstreamová média zavedla pro většinu svých výstupů nutnost projít pozitivně testovací otázkou: ‚Znamená to něco pro životy čtenářů?‘, a aby byly salónní spory politiků s tzv. osobnostmi vytlačeny tam, kam doopravdy patří, tedy na stránky bulváru a do společenské rubriky na zadní stranu,“ pokračuje Bednář.

Čím déle totiž kráčíme údolím symbolických kauz, tím méně vidíme to, co bychom doopravdy měli. Tedy třeba kolik nás budou příští rok stát energie či základní potraviny, a zda na to vůbec budeme mít.